Ten rébus mi nedá spát. Od okamžiku, kdy jsem spatřil v televizi obrázky ctihodného senátora Oberfalzera kráčejícího brněnskou ulicí se dvěma příručnímu zavazadly. V kterém z nich tu politickou bombu asi má? Tedy - návrh skupiny senátorů na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, resp. jejich vybraných ustanovení, s ústavním pořádkem ČR.
Senátor mířil k budově Ústavního soudu. Také jsem tam kdysi na okamžik vstoupil. Čekali jsme v Brně na vlakový přípoj do Prahy a když tu se objevila náhlá potřeba dostavit se na malou stranu. Ústavní soud byl nejblíž …
Není známo, zda se Jiří Oberfalzer též seznámil s úrovní WC v ústavním objektu, patrně ne, neboť jeho poslání bylo o poznání vznešenější. Přinesl panu Rychetskému a spol. návrh na posouzení na LS (abych parafrázoval pana Paroubka: kdo z vás se může pochlubit, že jeho monogram je totožný se zkratkou lisabonské smlouvy?).
Ale vážně.
Text byl vyveden v pěti exemplářích a Jiří Oberfalzer měl zavazadla dvě. Kufřík a igelitku. Základní otázka zní, v kterém z nich návrh přinesl. V kufříku, či igelitce?
Že je to jedno? Nikoli, jak vyplývá z článku na internetových stránkách politologa Jiřího Pehe. Ten doslova píše:
„Jako skvělá ilustrace tristního stavu českých eurobijců mohou posloužit obrázky senátora Jiřího Oberfalzera, který přinesl kopie ústavní stížnosti na Lisabonskou smlouvu na podatelnu ÚS v Brně v jakési igelitové tašce potištěné reklamami! Všimnul si toho i komentátor Jan Macháček, který ve svém blogu nabídnul těm, kdo se chtějí na toto truchlivé představení podívat i link na příslušné video.“
Příslušné video jsem si pozorně prohlédl, ale příliš moudrý z obrázků jsem nebyl. Při pohledu na senátora kráčejícího ulicí jsem nabyl dojmu, že jednotlivé svazky stížnosti skutečně vložil do igelitové tašky potištěné reklamami. Jenomže z dalších záběrů, už před úřednicí podatelny, se zdálo, že senátor vyjímá návrh nikoli z igelitové, ale kufříkové tašky. V tom případě by se ale nejednalo o truchlivé představení, nýbrž o důstojný akt – vždyť co jiného si transport návrhu na posouzení LS zaslouží víc než právě takovouto kufříkovou tašku?
Věc má ještě jednu rovinu – pravolevou. Je-li dle prezidenta Klause projevem levicového myšlení používání baťůžků a pití z PET lahví, nelze totéž také vztáhnout také na umístění tak posvátného textu, jakým v očích prezidenta návrh na posouzení LS jistě je, do idelitky? Že by ale senátor za pravicovou, liberálně-konzervativní ODS používal tak okatě levicové manýry, nota bene v případě, kdy text, který předložil Ústavnímu soudu, je přesně tou vodou, kterou Klausův mlýn v dané situaci kolem ratifikace potřebuje ze všeho nejvíc (když Irové tak trestuhodně „zradili“)?
Těžko soudit, neboť z výše uvedeného nikterak nevyplývá, v čem byl návrh na posouzení Lisabonu k Ústavního soudu dopraven. V igelitce, jak ze záběrů televize dovozuje pan Pehe (a spatřuje v tom argumentační arzenál proti euroskeptikům), anebo v kufříkové tašce, jak ukazují záběry z podatelny? Nevíme, ale třeba nám pan senátor v diskusi pod tímto příspěvkem odpoví.
Možná je to ale tak, že se všech pět výtisků do „pravicové“ kufříkové tašky nevešlo a pan senátor si musel pomoci „levicovu“ igelitkou. V našem politickém Kocourkově by to byla ta nejlepší ilustrace téhož.