Na začátku je úřední povinnost zvěrolékaře doktora Žaketa dostavit se na jakési veterinářské školení do Lysé nad Labem, města známého výstavištěm a dostihy. A také nádražím, neboť se tu setkává více vlaků, v čemž se místní vyznají. Těm ostatním můžeme pro příklad uvést, že z Lysé nad Labem dojedete vlakem třeba až do Ústí nad Labem, ale pozor: po pravém břehu Labe, nikoli po levém, kde uhánějí rychlíky z Prahy do Berlína. Říká se té trati proto také „pravoběžka“, nádraží se jmenuje Ústí nad Labem západ. Z Lysé nad Labem ovšem můžete odjet vlakem také do Poděbrad nebo do Kolína či do Mělníka. Provoz jak vidno zřejmě značný, pročež je obecenstvo na nádraží v Lysé nad Labem stále informováno místním rozhlasem o všem, co se právě děje. Hlášení začíná vždycky znělkou, ve které každý pozná známý popěvek „Švec visí, u Lysý, na hrachovině“. Zaslechnuv ji vandrující odjinud, okamžitě si uvědomí, že se nalézá v Lysé ad Labem. Nikoho by nemohlo napadnout, že je v Kročehlavech. Nebo ve Smržovce. Takové je kouzlo správně zvolené znělky.

Doktor Žaket ovšem není pravidelným cestujícím na železnici, on vlastně vlakem nejezdí vůbec. A tak neví, že také nádraží ve Valašském Meziříčí se ozývá známou „My jsme Valaši“, a sami si už jistě přiřadíte, kam patří „Kolíne, Kolíne“, „Okolo Frýdku cestička“, „Žádný neví, co jsou Domažlice“, „Okolo Hradce“, nebo kde se hlásí nádraží velmi populárním hitem „Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem“, atakdále, atakdále. A to už nemluvíme o takových hudebních lahůdkách, jako je třeba tklivá píseň „Černé oči jděte spát“, která se rozléhá na nádraží v brněnském Králově Poli na úvod hlášení o zpoždění vlaku. Takže, vážení, s tím vším ale bude konec. Napříště žádné popěvky, ozývat se bude pouze gong. „Chceme zkrátit a zjednodušit hlášení, protože především ve velkých uzlech jde o nepřetržitou smršť znělek a slov. Cestující je nemohou stačit vnímat,“ sdělila mluvčí správy železnic.

Zdá se, že není pomoci. Petice s podpisy tisíců cestujících nezabrání železničnímu úřadu, který to bezpochyby míní dobře, nebo si to alespoň myslí. A tak sbohem milé české a moravské nádraží, s muzikou je navždy konec. Leda že by si pan dopravní ministr uvědomil, že značná část voličů jezdí vlakem, volby že jsou za dveřmi a znělky že mohou rozhlasy na nádražích vysílat jen občas, třeba jen jednou za dvě minuty … možná by to přece jen šlo.