Jílková v České televizi o církevních restitucích

Pořad ČT „Máte slovo“ byl věnován církevním restitucím. Dva tisíce let církev kradla – to bylo sdělení nevážených příspěvků na liště obrazovky.

Čeští tak zvaní ateisté – pohříchu sympatizanti zejména té jedné bolševické strany – se předvedli v plné parádě. Probíral se jeden případ zařízení pro seniory. To užívala obec na základě výpůjčky od státu zcela zdarma a udržovala ji na vlastní náklady tak, že objekt potřebuje nákladnou rekonstrukci. Noví majitelé (církevní řád) chtěl od uživatele nájem (shoda padla na částce 112000 Kč měsíčně) a Jílková se do obhájců církevních restitucí na čele s ministrem kultury Danielem Hermanem pustila s vervou, které musel každý bolševik zatleskat – a že jich ve studiu bylo.

Církevní majetek desítky let většinou jen chátral. Stát se „staral“ jen o něco a zcela jistě nikoliv s péčí řádného hospodáře poté, co církevní majetek po únoru 1948 zkonfiskoval. Dalších dvacet pět let uběhlo, než stát, nyní demokratický, přistoupil na vyrovnání se s církvemi. V tom dlouhém období po roce 1989 se o církevní majetek „staral“ Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Pokud majetek bezplatně „zapůjčoval“, logicky takový objekt jenom dál chátral. Uživatelé do něho vkládali pouze částky na nezbytné opravy, aby byl objekt provozuschopný. Noví majitelé na takový bolševický režim bezplatného zapůjčení nepřistoupili /proč taky/ a sklidili bouři kritiky za to, co si to vlastně dovolili. Mohl by mi někdo z těch tak zvaných ateistů vysvětlit, jak by si noví majitelé měli počínat, pokud se chtějí o navrácený majetek starat a opravovat ho?

V současnosti se hovoří v médiích o jiném případu ubytovny na Moravě, kde se provozovatelé o své „klienty“ starali tak, že tato „péče“ byla podrobena zdrcující kritice a ubytovna byla uzavřena. Tento případ ilustruje byznys se stářím a zaslouží si oprávněnou kritiku. Návrat do normálu, tj. placení nájmu, považuji za jedině možný koncept. Je to běžný standard ve všech ubytovnách pro seniory, který znám ze svého okolí. V řadě ubytoven – pečovatelských domů - je doprovázen i nabídkou dalších služeb, které si senioři platí (nákupy, úklid, osobní hygiena). Moderátorka pořadu Michaela Jílková tak z případu církevních restitucí chtěla vytlouci maximální popularitu a za každou cenu chtěla církev vykreslit jako asociální spolek. To se jí podle ohlasů příspěvků diváků na liště obrazovky podařilo. „Pozorní“ diváci psali o tom, že církev nabyla svůj majetek díky „odpustkům“, krádežemi, čarodějnickými procesy a bůh ví čím ještě. V takovém názorovém podhoubí se dařilo a daří bolševickému populismu a je jen dokladem toho, že si za více než čtyřicetiletou dobu vlády bolševika můžeme hlavně sami.