Polský prezident Andrzej Duda dne 23.05.2016 podepsal zákon zakazující propagandu komunismu. S tímto souvisí povinnost přejmenovat okolo 1 300 názvů ulic, náměstí, parků a dalších veřejných prostranství, které jsou spojeny s komunismem. Termín je příští kalendářní rok. Prvního dubna schválil Sejm zákon zakazující propagaci komunismu. Tímto má být završen symbolický konec komunismu v Polsku. Jako odstrašující příklad se uvádějí ulice pojmenované po Felixi Dzerzinském, Marcelovi Nowotkovi a Wandě Wasilewské.

Pro srovnání nám nic takového nehrozí. Přestože takových „restů“ by se našlo nepočítaně. Argumentem bývá, kdo to zaplatí včetně výměn osobních průkazů zde bydlících občanů.

Odstrašujícím příkladem je ulice pojmenovaná po Fridrichu (Bedřichu) Engelsovi v Odrách a sedm ulic pojmenovaných po Karlu Marxovi na různých místech v České republice. Asi jako odměna jejich geniální vize budoucí komunistické společnosti. Ovšem přitom se plně opomíjí krajně nepřátelský postoj obou neomylných vizionářů vůči Slovanům včetně požadavku genocidy.

Uvedu výňatky z některých článků, které Fridrich Engels se schválením a souhlasem šéfredaktora Karla Marxe publikoval v Neue Rheinische Zeitung v roce 1849:

Ale při prvním vítězném povstání francouzského proletariátu budou osvobozeni rakouští Němci a Maďaři a na slovanských barbarech vykonají krvavou pomstu. Všeobecná válka, která pak vypukne, rozmetá tento slovanský spolek a tyto malé mizerné národy zničí včetně jejich jména.
Příští světová válka nezničí jen reakční třídy a dynastie, ale také odstraní reakční národy z povrchu země. A to je také pokrok. (Der magyarische Kampf, 13.1.1849)

Jinde se Engels zamýšlí nad dějinami Čechů. Podle jeho názoru Češi žádné dějiny nemají. Tento komunista píše: Češi, ke kterým počítáme Moravany a Slováky, ačkoliv se liší řečí a osudem, neměli nikdy dějiny. Od časů Karla Velikého jsou Čechy připoutány k Německu. Na okamžik se český národ emancipoval a vytvořil Velkomoravskou říši, aby ihned opět byl podmaněn a dalších pět set let bylo s ním házeno jako s míčem mezi Německem, Maďarskem a Polskem. Potom byly Čechy a Morava definitivně připojeny k Německu a slovenské okolí zůstalo v Maďarsku. A tento v dějinách vůbec neexistující národ si dělá nárok na nezávislost? (Der demokratische Panslawismus, 15.2.1849.)

Pak boj „nemilosrdný boj na život a smrt“ se Slovanstvem, které zradilo revoluci, zničující boj a bezohledný terorismus – nejenom v zájmu Německa, ale také v zájmu revoluce! (Der demokratische Panslawismus, 15.2.1849.)

Ovšem podobných pozoruhodných poznámek obou klasiků je daleko více.