GLOSA: Komu fandí Městský soud?
V pondělí se Městský soud v Praze vyjádřil, že informaci získanou v jedné kauze nelze použít jako důkaz v kauze druhé. Stalo se to při projednávání jednoho z případů lobbisty Rittiga. Obžaloba zde chtěla použít odposlechy získané při šetření kauzy bývalého státního zástupce Grygárka, soud to ale nepřipustil.
Podrobnější zdůvodnění tohoto bizarního právního názoru zatím nemám k dispozici, možná ani neexistuje. Takto jednoduše podáno to však vyvolává husí kůži, kopřivku a žaludeční vředy. Tak tedy: zjistí-li policie při šetření dopravní nehody, že v autě jsou krevní stopy, může to využít v kauze nedávno spáchané vraždy? Objeví-li se při domovní prohlídce nařízené kvůli podezření z krádeží zápisník s adresami nezletilých prostitutek, bude to platný důkaz při obžalobě z mravního ohrožování mladistvých?
Městský soud v Praze už jednou Rittiga podržel, když odmítl žádost státního zastupitelství o vydání počítače, ve kterém měly být informace o vyšetřovaných machinacích. Obecná specifikace soudu nestačila, chtěl určit konkrétní hledané dokumenty. Na stejném soudu působí soudkyně Králová, autorka neuvěřitelných rozsudků ve věci Jana Nečasová a spol.
Bylo už několikrát smutně konstatováno, nejen u nás, ale po celé Evropě, že rovnováha mezi ochranou společnosti a ochranou práv obžalovaných se v praxi nepřijatelně posunula ve prospěch obžalovaných. Doufejme, že tentokrát nadřízené soudy budou neuvěřitelnou benevolenci Městského soudu korigovat.
