Sleduju občas v MfD články studentů. Zaujalo mě, jak jsou stejní jako my, o generaci (dvě, tři) starší, tedy informačně zaostalejší. I my jsme papouškovali názory dospělých "autorit", jenže dospělí ji tehdy měli výrazně větší. Ne že by si ji zasloužili, ale holt se muselo poslouchat. Dnes ne a výsledek je stejný. Navíc se můžou mlaďoši podívat na web. Jenže to by museli k tomu umět a chtít přemýšlet.

Co článek, to klišé. Jak názorové, tak - a to je horší - vyjadřovací fráze převzaté z novin. Jako příklad uvedu probíhající diskusi o eutanazii. Jedna studentka potkala zakladatelku hospicového hnutí, která jí řekla, že se nikdy nesetkala s "vážně míněnou žádostí" o eutanazii. Pomiňme, co se myslí slovem "vážný", podstatnější je závěr, který slečna udělala: žádost o eutanazii je především selháním lidí kolem onoho člověka, všechny bolesti přece lze dnes "snadno a efektivně" odstranit. Tečka.

Svému "názoru" dodala váhu zmínkou o paliativní medicíně. Jen tak mimochodem, bez náznaku vysvětlení. Tento termín se v článcích studentů vyskytuje častěji, opět bez vysvětlení. Jde patrně o zbytek dětského přístupu ke slovům, jimž nerozumějí, nebo která jim znějí zvláštně, dospělácky - s oblibou je používají.

Totéž vidíme u laických ekologistů, z nichž řada si dosud myslí, že alternativní zdroje energie jsou nějaká konkrétní zařízení či technologie uložené v archivech, a stačí jen překonat neochotu výrobců a začít je vyrábět.

Mládí je dychtivé v touze po vědění, povrchní v hodnocení a radikální v závěrech, proti tomu nic nemám, bylo to navíc velmi příjemné. Jen bych čekal, že nesrovnatelně větší možnost se něco dovědět ten radikalismus nikoli sníží, ale posune do věcnější roviny. Přebírat nesmysly od starších, to není nic nového.