GLOSA: Kdo tu krade koně?
A i když se některé odehrávaly na kometě nebo pod mořem, přišly mi kupodivu tak nějak reálnější a pravdivější než mayovky. Na nich mě iritovalo, jak velkolepě a průhledně vždycky vítězila ušlechtilost nad ničemností. Zdálo se mi to naivní a vylhané.
Mohl bych si dnes tahat triko, že jsem už v osmi poznal, že Karel May ve skutečnosti nevystrčil nos z Německa a nikdy na Divokém západě nebyl. Ale pravděpodobně mě jen nudilo to věčné ježdění na koních a taky řezání rukou, když se Vinnetou s nějakou bledou tváří stával pokrevním bratrem.
Takový Bohuslav Svoboda nepochybně četl mayovky, a to soudě podle dnes už jeho slavné věty, že by s lídrem TOP 09 Zdeňkem Tůmou klidně šel krást koně.
I on se odvážného tvrzení hned polekal (ono s kradením na pražském magistrátu opatrně, co si budeme povídat), a tak vysvětlil, že v Americe na Divokém západě se krádeže koní trestaly trestem smrti, a tudíž ochota jít s někým páchat právě tenhle zločin byla vyjádřením nejvyššího uznání. Tedy kompliment!
Zní to pěkně a logicky. Problém ovšem je, že to Bohuslav Svoboda pobral asi právě z vybájených románů Karla Maye. Celý týden jsem se dotyčnému přirovnání pokoušel dostat na kobylku (abych to vyjádřil stylově), ale marně.
Američané udiveně kroutili hlavou, ale co hůř, nenapověděl ani jinak vševědoucí Google.
Ne snad že by vůbec neexistovalo. Ale některé zdroje mu přičítají původ z Polska, většina však právě z Mayova Německa. A opravdu jde o kompliment! Otázán na její přesný význam, vysvětluje jeden Němec, že je to poklona člověku, s kterým lze užít dobrodružství a s kterým se nikdo nenudí.
Nevím, jestli je přesně tohle charakteristika Zdeňka Tůmy. Zdá se mi (ale můžu se mýlit!), že je chlápkem, který v dětství podobně jako já četl spíš verneovky. A když z Bohuslava Svobody vypadl ten popletený kompliment, četl jsem v jeho klidných očích nevyřčenou větu: „Koně si jdi krást sám. A hlavně dej ruce pryč od mého bicyklu.“
LN, 27.10.2010
