Kdo skáče, může být mrtvola

V první části titulku uvedený pokřik a aktivita s ním spojená se v posledních le­tech staly jedním z typických projevů radosti českých sportovních fanoušků nad úspě­chy našich reprezentantů.

Zdánlivě jde o hezkou a téměř všemi vrstvami obyvatelstva přijatelnou formu projevu radosti sportovní veřejnosti. Slovo téměř je však na místě, neboť tento projev radosti může mít i smrtící následky. Něco málo o tom vědí například ti, kteří prošli vojenskou službou. Mnozí si jistě vzpomenou na poněkud zvláštní povel: „Zrušit krok!“

Tato slova zaznívala ve chvíli, kdy v útvaru pochodující vo­jenská jednotka – i malá – hodlala přejít přes most. Tragické historické zkušenosti totiž ukázaly, že rytmické údery nohou pochodujících vojáků dokáží za shody určitých okol­ností rozkývat i velmi pevný most tak, že se nakonec prolomí. Tak funguje rezonance. Pokud by na mostě ještě ke všemu do rytmu společně skákali, destrukční potenciál této skupiny by se ještě výrazně zvýšil.

Shodou okolností přinesla středeční iDnes informaci o tom, že vlastník libeňské O2 Arény, společnost Bestsport Arena, musela investovat značné prostředky do rekonstrukce výsuvných tribun. Jak uvedl mluvčí společnosti Oldřich Babický, projektanti haly totiž nepočítali s tím, že fanoušci na nich budou poskakovat se známým pokřikem „Kdo neskáče není Čech“, což vedlo ke značnému poškození tribun.

V této souvislosti by bylo jistě velmi užitečné vysvětlit návštěvníkům zápasů blížícího se mistrovství, že „radostné rytmické skákání“ na tribunách vytváří potenciálně obrovské nebezpečí a při troše smůly může skončit i naprosto zbytečnou, obrovskou tragédií.

Proto pro bezpečnost hokejových fanoušků navrhuji pozměnit známý, výše již uvedený slogan na: „Kdo nejásá, není Čech - kdo skáče, je vůl!“

Byla by totiž obrovská škoda poskákat si radostí v tisícovém davu šťastných lidí a chvíli na to umřít v troskách tribuny, ne?