Tak bych nazval iniciativy, ke kterým se „ve jménu páchání dobra“ snižuje stále větší spousta osob a bohužel i médií.

Již několikrát jsem zaznamenal informace o konkrétních podnikatelích, kteří navzdory vládním nařízením otevřeli své provozy. Samozřejmě, že je to vždy dobré sousto pro závistlivce, kteří na ně velmi rychle posílají kontroly a snaží se těmto lidem za každou cenu uškodit.

Výsledek? Očerňování a dehonestace těchto „hříšníků“ a opravdu tučné pokuty, jdoucí do mnoha milionů. To se v praxi rovná likvidaci těchto živností či malých firmiček.

Proč to vše? Opravdu je tak těžké pochopit, že tito lidé už prostě současnou situaci nezvládají? Že nechtějí a ekonomicky nedokážou další měsíce dodržovat opatření, která nemají žádnou logiku a smysl? Nikomu nedochází, že i tito lidé mají své zaměstnance a rodiny? Že musí platit složenky?

Snad každý už dnes ví, že uzavření například malých prodejen a provozoven, kde se za den vystřídá sotva pár desítek osob, nemá na šíření pandemie pražádný vliv. Neměla by tedy naše sebestředná vláda kriticky a chlapsky uznat, že šlápla vedle a otevřít je raději, než na ně posílat „finančáky“?

A co se týká samotných práskačů, těch je mi jen líto - ať se svou záští třeba udáví. Proto jsem s dovolením použil dle mého názoru velmi výstižnou anekdotu (autor Alfred Rudys).

Převzato z profilu.