Rád bych se s vámi podělil o to, co jsem jednou zažil. Sedí takhle intelektuálové, pár novinářů a salonní teoretici v kavárně u okna. Kávička, dortíček, vodička a cigárko. Pohoda. Dnešní téma rozpravy - světová politika. Tu náhle se na ulici rozpoutala pořádná mela.

Teoretici v kavárně sice měli krásný výhled, přímo z první řady, ale nevěděli přesně, kde a kdy celý spor začal, pokud tam na počátku vůbec nějaký spor byl. To, co viděli na ulici, bylo, jak nějaký provokatér napadl někoho, kdo se právě vypotácel z protější hospody. Sice byl hlučný a možná, že i drzý (bohužel přes silné sklo toho nebylo moc slyšet), ale prát se moc nechtěl. Útočník byl ale při chuti, a tak začala nefalšovaná rvačka. Tu a tam se někdo přidal na jednu či druhou stranu, jiní se zase snažili všechny aktéry od sebe oddělit. Co se do toho pletou, vždyť nic o té rvačce nevědí, měli hned intelektuálové a samozvaní arbitři jasno.

Kavárenští hoši měli na večer nové téma. Přes sklo odsuzovali a nadávali na útočníka a na všechny, kteří se přidali na jeho stranu a zároveň nahlas a energicky fandili napadenému a všem jeho přívržencům. Bylo jedno, kdo koho mlátil na zemi hlava nehlava, karty byly rozdány, dobro proti zlu. Zároveň se rozhořela debata o tom, jak je dnešní doba plná agrese a násilí a co všechno by se mělo udělat, aby agresor, případně i jeho druzi v souboji, byli spektakulárně potrestáni, a jak by se měl napadený bránit. Padaly také návrhy na zorganizování petice či sepsání otevřeného dopisu.

Tu náhle, jako mávnutím kouzelného proutku, bitka ustala a dva hlavní protagonisté si podali ruce. Sice nebylo nic slyšet, ale vypadalo to, že šarvátka skončila, buď nadobro, nebo alespoň na chvíli, to nikdo v té chvíli netušil. Každopádně ale bylo vidět, jak se oba dva jali spolu o něčem diskutovat. To ale nositele jediné pravdy z kavárny rozzuřilo doběla, objednali si kafíčko, zapálili si fajfku a pořádně se rozvášnili – proč se s ním najednou baví, když ho před chvíli napadl nebo jak si může vůbec podat ruku s takovým násilníkem, na něj platí jen hrubá síla. Debatéři se shodli na tom, že defétismus a slabošství jsou hrozné vlastnosti. Přes výlohu se oběť snažili vyburcovat k nové akci, ale vypadalo to, že marně. Aktéři bitky měli na ulici úplně jiné starosti. Možná by jim naši pozorovatelští hrdinové i osobně pomohli, ale měli toho ještě hodně k diskusi.

Nakonec ale odcházeli z kavárny poněkud roztrpčeni a zklamáni. Nepovedený večer, nikdo nás neposlouchá a názor většiny lidí na ulici byl také úplně mimo, no nic, tak za týden opět tady. Pro nás to ale jen tak neskončí, musíme něco vymyslet, najít napadeného a dát mu naše dobré rady, aby věděl, jak má příště správně reagovat. Děj se, co děj. Aspoň ta představa hřála, jak by to bývalo dobře dopadlo, kdyby nás býval poslechl.

Tolik stručný popis jednoho večerního zážitku. Pokud vám to připomíná konflikt na Ukrajině, pak ano, podobnost tu není náhodná. Ovšem jedno musím přiznat - postavy a události v příběhu jsou smyšlené, podobnost se skutečnými postavami je tudíž zcela neúmyslná.

Autor je majitel serveru www.bankovnipoplatky.com