Vůbec se mi nechtělo o další aféře o sledování politiků - a opět z ODS! - psát. Ale nakonec mne vyprovokovalo k reakci to, že se jeden z čelných představitelů ODS začal podle médií (můžeme jim, konkrétně MfD a Právu, vůbec ještě věřit?) vyjadřovat kategoricky o tom, zda mají mít VV dále právo na resort vnitra. Média, na čele opět server iDnes a MfD, pak začala spekulovat o „vážné roztržce v koalici“. A to je zřejmě ten pravý důvod přetřásání aféry, která v sejfech Kmenty a dalších „expertů na šmírování“ z iDnes a MfD spala a čekala na vhodný okamžik. Blížící se komunální volby pak byly onou rozbuškou.

Server iDnes pak dává současné aféře punc opravdovosti i tím, že najednou vytahuje asi rok staré Topolánkovo tvrzení o tomtéž, totiž že jej sledovala agentura ABL, údajně dokonce v Toskánsku . Premiér Nečas viditelně krotí vášně některých ambiciózních spolustraníků a vyjadřuje se k celé aféře velmi zdrženlivě. Podle něj je řada na policejní vyšetřování a ne na silná politická prohlášení.

Ostatně, i Aston ve svém úvodníku zřejmě uhodil hřebíček na hlavičku, když za hlavní spouštěcí mechanismus této aféry označil počínání Víta Bárty na ministerstvu dopravy. Stavební firmy jsou najednou jako opařené, přistupují (možná právě jen „na oko“) na snižování nákladů na stavby řízené Ředitelstvím silnic a dálnic. To se určitě mocným v pozadí těchto firem nelíbí. Hledá se tedy způsob, jak se Bárty zbavit. A jak je v českých luzích a hájích typické, jde se na to vždy jakoby oklikou.

Někteří glosátoři, jako například pan Smola, v tom vidí bídný stav české demokracie. Já osobně v tom stále vidím především bídný stav české žurnalistiky, zvláště té, která se často a neprávem honosí titulem „investigativní“. To, že média dokáží vyrobit hvězdu i z pravomocně odsouzeného z vraždy, jsme nedávno zažili při premiéře jednoho filmu, který má „dokumentovat, jak to vlastně všechno bylo“. Tady lze snad operovat autorskou licencí. Vykládejte ale někomu, že u soudu mají rozhodovat důkazy, ne fikce.

Je smutnou skutečností české reality, že nejváženější společenský stav, jakým by měli být lékaři, reprezentují radikálové organizující hromadnou výpověď lékařů a využívají při tom média, která jim jdou lidově řečeno „na ruku“. Je politováníhodnou skutečností české reality, že se čeští soudci brání snížení platů ve státní sféře hrozbou žalob k ÚS. A je dvojnásob smutné, když státní zaměstnanci, konkrétně členové policejního sboru, se chovají jako divá sběř a nacházejí ke svému chování podporu právě v plátku, jakým je MfD.