Již „za pár“ mi bude sedmdesát a dle tohoto faktu bych snad již měl mít nemalou dávku ži­votních zkušeností. Bohužel však současnému světu stále méně rozumím. Zejména tomu, jak vznikají a následně zázračně bohatnou takzvané celebrity.

V nejbližších dnech se hvězdou hvězd stane zločinec, který je zatím mimo aktivní službu, Jiří Kajínek. Jeho již značně pravděpo­dobnému propuštění z věznice díky prezidentské milosti bu­dou asistovat desítky, možná stovky novinářů a fotografů, jejichž fotografie, postřehy a rozho­vory poskyto­vané samozřejmě za úplatu zaplní titulní stránky všech typů sdělovacích pro­středků.

Zpěvák Jiří Grossmann se v jedné z dnes již legendárních skečí s Miloslavem Šimkem toužil stát Georgem – miláčkem žen. Jemu se to nepovedlo, zato George Kajínek už to má jisté. A že o něj bude mezi ženami pro mne poněkud zvláštního typu opravdu velký zájem. Očekávám, že před věznicí nastane pořádná mela. Slovensky trma-vrma.

Kajínkova „sláva“ se bude brzy dotýkat bulvárního nebe. Peníze za „vytěžení“ jeho popularity se mu jen pohrnou. Docela by mne zajímalo, kolik za jeho vystoupení zaplatí Prima, aby ho co nejdříve dostala do televizního pořadu Show Jiřího Krause.

Jiří Kajínek bude mít dveře otevřené téměř v jakékoli společnosti. Stane se vrcholnou ce­lebritou přesto, že je to špatný člověk a bezohledný násilník a gangster. Bude VIP. Někdo dostatečně šílený by mohl dokonce přijít s nápadem: „Kajínek for prezident.“ Ani by mne to až tak moc nepřekvapilo. Proto uzavřu tuto svou glosu s lehce pozměněným, klasickým výro­kem:

„Tento způsob světa zdá se mi poněkud nešťastným.“