Nedávno jsem si přečetl v Lidových novinách takový zajímavý článek. Už to samo osobě je zajímavé, protože těžko bych hledal další mediální titul, v němž bych si přečetl nějaký zajímavý článek. To nekonstatuji proto, že publikuji na Neviditelném psu. To si skutečně myslím.

Ale abych se vrátil k meritu věci. Článek, který zabral celou jednu tiskovou stranu, byl o „leteckých návodčích“. Přiznám se, že jsem o jejich existenci toho moc nevěděl. Jde o elitní vojáky, kteří „navádějí v boji piloty na cíle určené ke zničení“.

Na konci tohoto zajímavého článku se píše o způsobu jak se návodčí vybírají. Musí jít o vyrovnané osobnosti s nadprůměrným inteligenčním a sociálním kvocientem, schopné flexibilně reagovat a správně se rozhodovat pod časovým a fyzickým stresem. V prvním kole výběrového řízení se zkoumají odborné znalosti a pracovní zkušenosti uchazečů. V druhém kole pak absolvují testy angličtiny a fyzické kondice, dále pak talentové texty a osobní pohovory. Posléze následuje dvouletý výcvik. Takto se tedy rodí letecký návodčí.

Při čtení výše uvedeného mě napadla kacířská myšlenka. Což takhle přijmout zákon, podle něhož by podobným, byť trochu upraveným výběrem, měli projít vždy všichni předpokládaní členové vlády, tedy ministři?

Posléze jsem onu myšlenku zavrhl. Zřejmě by nikdy žádná vláda nevznikla. A kdyby ano, zase by nám scházeli ti letečtí návodčí.