Jakkoliv ošklivě slovo kádrování zní, je třeba připomenout, že původním významem je to zjišťování loajality. Co by bylo špatného na prověřování loajality k demokratickému režimu? S redaktorem Zídkem lze při troše dobré vůle souhlasit, že studium VUMLu je porovnatelné s členstvím v SSM. Souhlasit už ale nelze s jeho absolutním odmítnutím uveřejnění uvedených informací. Pokud bych se chtěl vyjadřovat stejně přepjatě jako uvedení pánové, musel bych to nazvat voláním po cenzuře. Pan Zídek by neměl podceňovat schopnosti čtenáře LN analyzovat informace a dospívat k přiměřeným závěrům. A hlavně by mu tu možnost neměl odepírat.
Samozřejmě, že zveřejněné informace si každý člověk vyhodnotí jinak. V očích soudruha Grebeníčka pan Pernes určitě neklesne. Nejspíše si řekne „naši lidé se vrací do funkcí" a zaraduje se. Pro člověka, kterého komunisté zkrátili na svobodě či majetku, se pan Pernes asi nestane zrovna důvěryhodnou osobou. Na tento názor má ale plné právo: dává mu ho jeho životní zkušenost.
Historik Jareš odsuzuje i zveřejnění toho, že Pernes pracoval v komisi ČSSD. Je to pro něho upřením práva podílet se na veřejném životě. Tak tomu ale rozhodně není. Ta informace je přece podstatná a zveřejnění hodna právě proto, že ČSSD vždy deklarovala své odhodlání k zrušení Ústavu. Podezření, že pan Pernes může být trójským koněm ČSSD a vést ústav k jeho konci, lze jen těžko považovat za zcela neopodstatněné.
Konečně, nejvíce se oba pánové mýlí v předpokladu, že uveřejnění těchto informací může panu Pernesovi nějak uškodit. Společnost, ve které polovině voličů nijak nevadí, že se předseda ČSSD v době nejtužší normalizace vyznával ze svého obdivu k Vítěznému únoru (rozuměj: k počátku období totality, která zničila životy miliónům lidí), má pochopení pro to, co je ještě přijatelná „hranice kolaborace“ (Zídek), nastaveno poměrně vysoko.