Důvodová zpráva k novému Občanskému zákoníku uvádí, že návrh zákoníku se vrací ke klasické (tradiční) české právní terminologii, od níž se občanské zákoníky z r. 1950 a 1964 postupně odvrátily zavedením jednak některých slovakismů při unifikaci českého a slovenského práva… Takže se můžeme těšit na 1. leden 2014, kdy nabude účinnosti velevýznamný český právní kodex konečně už zbavený slovakismů.

Nezpůsobila to jen unifikace českého a slovenského práva, jak uvádí důvodová zpráva. Slovakismy pronikaly v poválečném Československu do řeči úřední i neúřední, aby totéž platilo i naopak; také Slováci si stěžovali na přívaly čechismů do jejich jazyka. Často stačilo málo. V Praze například úřadujícímu slovenskému náměstkovi ministra třeba neobstarali slovenskou sekretářku, a tak když té české diktoval cosi o ústavním pořádku, znělo to oné dívce docela česky, takže svého šéfa neopravovala, no a od té doby máme tady u nás nikoli ústavní řád, ale ústavní pořádek, neboť řád je slovensky poriadok a obecenstvo znuděné omílaným pojmem ústavní řád ochotně přijalo jazykové osvěžení v podobě ústavního pořádku. Ostatně - pořádek musí být, jak víme ze Švejka.

Přední znalci ústavního práva, prof. Václav Pavlíček a dr. Jiří Hřebejk, připravili a v roce 1994 vydali (Linde Praha) záslužné dílo Ústava a ústavní řád české republiky. Všimněte si, prosím: ústavní řád! Jejich práce obsahuje především plné znění Ústavy České republiky ze dne 16. prosince 1992. Takže i její článek 3, ve kterém se praví: Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod. Komentář k tomuto stručnému článku pak říká: Tímto článkem se zavádí do Ústavy pojem ústavní pořádek… Tak vida. Víme, a dokonce na den úplně přesně, kdy tento slovakismus vystoupil až na samotný vrchol pyramidy právního řádu České republiky.

Autoři nového Občanského zákoníku sice v důvodové zprávě oznamují konec slovakismů, aby však v dalším textu frekventovali například pojem ústavní pořádek v míře nikoli malé. Škoda. Ústavního pořádku se asi hned tak nezbavíme.