Sněmovna s dalším prodloužením nouzového stavu nevyslovila 11. února souhlas. Aktuální nouzový stav tedy dle soudu není novým nouzovým stavem, ale faktickým pokračováním předchozího, který vláda vyhlásila proti vůli Sněmovny.

Co to znamená v praxi? Například to, že údajně neexistuje žádný právní podklad k tomu, aby školy poskytovaly pouze distanční výuku. Jak jste jistě zaznamenali, pražskému gymnáziu ji soud dokonce zakázal, musí přistoupit k běžné výuce.

Nepopírám fakt, že čísla pozitivně testovaných rostou. I to je ale pouze potvrzením faktu, že současná opatření v ČR nebyla zvolena efektivně a jednoduše nefungují. Nechci tu nyní hodnotit postupy vlády a zamýšlet se nad tím, proč něco v jiných zemích jde a u nás ne. Vím také, že někteří učitelé dělají maximum a distanční výuka je v řadě škol na výborné úrovni.

To ale rozhodně neznamená, že je současný stav v pořádku. Děti jsou doma, chybí jim znalosti, vrstevníci, sport, mají v řadě případů psychické problémy. To není má spekulace, jsou to slova odborníků, kteří vědí, o čem mluví.

Můj názor jako otce dětí je, že školáci patří do škol. Jsou už prakticky rok doma! Má tohle vůbec v některé z okolních zemí obdoby? Školy jsou přece schopny udělat maximum k eliminaci šíření virů od dezinfekcí přes čističky vzduchu, časté větrání, měření teplot žáků, vytváření skupinek žáků a podobně. Dnes jsem navíc narazil na článek, podle něhož nedávný výzkum prokázal, že učitelé jsou daleko většími šiřiteli viru než žáci. Opět tedy v rámci ochrany míříme mimo terč.

Děti a jejich vzdělanost přece nesmíme současné situaci obětovat! Rodiče i učitele čekají na jasný scénář, který stále není. Proč nesvoláme odborníky a nedáme na stůl jasný plán? Vždyť na něj všichni čekáme dlouhé měsí

Převzato z profilu.