K nové verzi české hymny

Řeč je o hymně ve verzi od Miloše Boka. Líbí? Nelíbí? Poslechl jsem si všechny dostupné verze. A? Než prozradím, napíšu něco jiného. Vzpomněl jsem si na Jana Nerudu. A jeho Romanci o Karlu IV.

Píše se v ní o vínu. Vzpomínáte?

Pij, Bušku - již se nezarmuť -
a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:
můj jazyk je jak známo vybíravý -
a našel již v tom víně chuť.

Víš - zkoumat třeba, Bušku milý!
to víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas -
my, myslím, se už vpili!

Jako to víno mi připadla Bokova verze národní hymny. První dojem: působila „trpce“. Pak jsem si ji pustil podruhé, potřetí, počtvrté. Čím déle jsem ji poslouchal, tím víc jsem se do ní láskyplně nořil. Zamiloval jsem si ji. A v anketě na stanici Vltava jsem pak klikl na tlačítko ANO.

Ano, líbí se mi.

Proč vlastně? Omlouvám se za ten nepatřičný výraz, ale nemohu jinak. Hymna v Bokově verzi je jednoduše sexy. Jako spoře oděná Múza. Působí dráždivě. Láká k novému a novému poslechu. Znovu a znovu člověka nutí si ji vychutnat – až do dna. Tak jako víno v Nerudově romanci nutilo císaře a Buška, aby pili a pili – až se vpili.

Myslím, že Miloši Bokovi se podařil skvělý, unikátní počin. Patří mu za to velké uznání.

Pozn. red. NP: Všechny tři verze si můžete poslechnout na hymna2018.cz