Stát by měl vyrukovat se strategií další vakcinace

Schopnost improvizovat a budovat provizoria bývá klíčová, často rozhoduje o výsledku válek. Setkáváme se s ní ale i v běžném životě. I s tím, že leccos, co vzniklo jako provizorium, získá trvalý charakter. Například nemocnice v pražském Motole vznikla před 80 lety jako barákové provizorium za války. Dnes patří k největším u nás.

Toto se ale netýká očkovacích center, jež vznikala jako provizorium ve sportovních halách či kulturních centrech. Svým způsobem budou obětí vlastního úspěchu. Čím víc lidí proočkují, tím víc lidí se bude vracet do jakž takž normálního života včetně sportovní či kulturní aktivity a tím víc poroste tlak na to, aby se ta centra vrátila k původním – sportovním či kulturním – účelům. Zároveň roste protitlak, neboť se rýsuje poznatek, že letoškem očkování nekončí. Že brzy přijde na řadu dosud hypotetická třetí dávka vakcíny (a nemusí být poslední). Což vede k zamyšlení nad těmito centry obecně.

Zůstává v paměti, že očkovací centra vznikala pod časovým tlakem. Vždyť ještě začátkem podzimu nebylo jasné, kdy bude schválena první vakcína, a na Vánoce se už očkovalo. Proto centra vznikala podle strategie „ber kde ber“ v době, kdy byl společenský život zmrazen. Až teď přichází čas na méně paušální pohled. Vezměme si třeba roli armády a vojáků.

Vojáci u nás právem sklízejí pochvalu za podíl armádních zdravotníků na očkování. Podíváte-li se ale na přehled velkých očkovacích center v Německu, zjistíte, kolik se jich nachází přímo v kasárnách bundeswehru. Tedy tam, kde nehrozí tlak na návrat ke sportovním či kulturním účelům. I největší očkovací centrum v Izraeli, stany na Rabinově náměstí v Tel Avivu, postavili vojáci (za den). Z tohoto pohledu působí porevoluční „ořezání“ české armády jako velké minus.

Kraje si tedy musí vystačit s tím, co zorganizovaly samy. Ale když už se budou dostávat pod tlak na vracení očkovacích center původním účelům, když budou rozvíjet vlastní protitlak na další fungování plošné vakcinace, potřebují od státu informace do blízké budoucnosti. Ve hře jsou různé plány, třeba přesun těžiště očkování na praktické lékaře. Ale aby kraje mohly ty plány rozvíjet bez zbytečného chaosu, potřebují vědět, jak to skutečně bude s třetí dávkou a s podmínkami skladování vakcín (zda je zvládnou praktici). Suma sumárum, ta tolik potřebná improvizace má své meze.

LN, 18.5.2021