Proč nevyužít odborný i duchovní kapitál křesťanů?

Téměř po roce od začátku epidemie lze říci, že značnou roli v zápase s ní hraje víra. Myšleno víra v moc vědy, čísel a lidské vynalézavosti. Stále ještě velká část společnosti věří, že se z toho dostaneme. Že přijde široce dostupná vakcína. Že jistá část populace se přirozenou cestou promoří, čímž omezí šíření koronaviru. Suma sumárum, že časem se vrátíme do normálu.

Ano, v tom všem hraje nemalou roli víra. Protože kdybychom se od ní oprostili a spoléhali se výhradně na to, co sdělují experti a politici, začali bychom narážet na nesrovnalosti a různá zklamání. Skutečná prakticky použitelná vakcína ještě k dispozici není, tak nezbývá než věřit ve vynalézavost vědců a kompetenci odborníků či politiků ve vládních týmech i v „terénu“. Otázka zní, jak pevná tato víra je. Ukáže-li se i v dalších měsících, že předpovědi vakcíny připomínají fatu morganu, že čím víc se blíží ohlašované termíny, tím dále se příchod skutečné vakcíny odkládá (ty nejčasnější odhadované termíny už prošly), tato víra se může zlomit. Asi jako víra v konec světa s příchodem roku 1000 po Kristu.

Tím naléhavěji se nabízí otázka, proč se pomíjí víra osvědčená už po staletí. Je známo, že křesťané, v Česku hlavně lidé spjatí s katolickou církví, jejími charitami, řeholními řády, školami či zdravotnickými zařízeními, mají odbornou, sociální i duchovní zkušenost se situacemi, jakou přináší epidemie. Se situacemi, jež mohou otřásat jedinci i skupinami. A jak říká v rozhovoru pro LN páter Tomáš Halík, zaráží ho, že vedení krajů oslovuje mediky, psychology či vojáky, ale nikoliv zmíněné křesťany.

Je to překvapivé. Při výročí bitvy na Bílé hoře se mluví o rekatolizaci českých zemí a neblahé roli jezuitů. Položíte-li si ale otázku, proč potom katolicismus opravdu získal většinu české populace, součástí odpovědi je i toto: protože právě jezuiti pomáhali bez velkých ohledů na osobní riziko při morových epidemiích. Toto platí i dnes.

LN, 14.11.2020