Peníze na pomoc lidem postiženým tornádem jsem poslal a teď už jen se stísněným pocitem sleduju zpravodajství. Na dvě stovky domů půjde postupně k zemi. Dívám se na fotku ještě nedávno pěkného patrového domu. Červeně natřený drapák s označením HASIČI z něho rve zbytky střechy, opodál stojí hasič a stříká do toho vodu, aby se neprášilo. Jakpak asi je obyvatelům toho domu?

Tři sta rodin z téhle oblasti je v exekuci. Člověk v exekuci, to je pária naší společnosti. Exekutoři vymáhají dluhy ve výši tří set miliard korun. Čtu inzerát: Máte starosti s dluhy? My vám na ně půjčíme. Na každém druhém rohu vidíte výzvu – půjčte si, nikdy nebylo tak snadné si půjčit, nic k tomu nepotřebujete, stačí natáhnout ruku. Přitom statisticky zavinily neuvážené půjčky jen 15 procent exekucí. Na půjčky strhává správa sociálního zabezpečení důchody, sráží se i z mateřské, z nemocenské i z platu. A co teď s lidmi, kteří jsou v exekuci, pohybují se v šedé ekonomické zóně, bez ochrany a bez práv a teď jim tornádo zničila obydlí? Mohou přijít o pojištění domácnosti a pojištění z vozidla. Exekutor jim může sebrat nejen finanční pomoc ze sbírky, ale dokonce i materiální pomoc. Jak je to se státní pomocí, je nejasné. V době covidu byla pomoc z ministerstva průmyslu podmíněna, že žadatel nesmí být v exekuci.

Těžko si tu vědět rady. Na jedné straně jsou tu lidé v těžké životní situaci, na druhé straně dlužníci, kteří si půjčili peníze. Kdyby tak bylo možné vytvořit jakýsi mezičas, pásmo pro obnovu. To ale možné není. Úder tornáda poukázal na lidskou tragédii dickensovského typu: pro dluhy bývali lidé zavíráni do vězení, čímž ovšem ztratili absolutně možnost si peníze vydělat, aby je mohli vrátit. Začarovaný kruh.

Recept nemá nikdo. Nicméně mi cosi napovídá kudla, která se mi otvírá v kapse, když vidím nabídky snadných a ještě snazších půjček. Půjčíme vám, třebaže nemáte příjmy, abyste si mohl splátky dovolit, vždyť tohle je pozvání do pekla. Coby liberální konzervativec jsem zpravidla proti regulacím a státním zásahům, ale tohle bezuzdné půjčování komukoli by se mělo zatrhnout. A to nemluvím o nemravných penále, která jsou příčinou mnoha exekucí. Mám osobní zkušenost s penále, kdy jsem zůstal pojišťovně dlužen sto třicet korun, pojišťovna mě nikdy neurgovala a pak přišel účet od advokáta na dvacet tisíc a to jsem byl rád, že se to nedostalo k soudu.

Ve srovnání se zoufalou situací lidí z postižené oblasti je to prkotina. Jaké ale jsou asi příběhy za těmi exekucemi oněch tří set postižených rodin? Bláznivá půjčka a rozfrncané peníze, anebo ztráta zaměstnání a nemoc v rodině? Stává se jedno i druhé. Pomoci tu není žádné, tak snad jen zbývá přímluva: dejte těm lidem čas, ať se vzpamatují, a nesahejte jim na peníze, které by jim pomohly se dostat aspoň z nejhoršího.

LN, 12.7.2021