Home office je ten slavný benefit, který chce každý – stejně jako lákavý zákusek v cukrárně. A najednou ho máme, možná i víc, než jsme chtěli. Někdo je nadšený a chce další kousek, jinému už se naopak zajídá.

Jsou situace, kdy home office opravdu má smysl. Když chcete pracovat v klidu a soustředění, bez vyrušování kolegy či hukotem open-space kanceláří. Když potřebujete skloubit práci a rodinu, například zůstat doma s dítětem a přitom pracovat.

Je skvělé mít možnost home office využít, když to potřebuji. Na druhou stranu, nezažil jsem pravidelný home office, který by nebyl zneužit k – ehm – alternativnímu využívání pracovní doby. Neodolatelným pokušením pak je pravidelný home office v pátek. Viděl jsem, jak i lidé bezesporu poctiví trávili páteční odpoledne na kole či na chatě, a dokonce si vymýšleli sofistikované metody, jak vykazovat fiktivní činnost.

A home office má i řadu nevýhod. Zmizí tvůrčí interakce mezi lidmi: přirozený tok jednání, brainstormingů, vtípků i bouřlivých názorových střetů. Vytratí se přirozené neformální výměny informací a budování vztahů (debata u kávovaru – nebo pro kuřáky rauchenpause – má svou nezastupitelnou roli). Komunikace mezi vzdálenými členy týmu je ryze účelová. Ztratí se předěl mezi prací a domovem, ten čas, který třeba vnímáme jako ztracený, ale který slouží k uvolnění, k přemýšlení, ke čtení či poslechu.

Home office je jako zákusek v cukrárně. Když jej vidíte zvenčí ve vitríně, je lákavý a sbíhají se vám sliny. Ale když vás do té cukrárny zamknou a nemůžete jíst nic jiného než zákusky, udělá se vám zle. Jako vždy je nejlepší mít možnost volby: zajít si do cukrárny, když chci, dát si jeden kousek a zase odejít. Home office s námi určitě zůstane a v mnoha případech je to efektivní nástroj. Ale jako ten zákusek: je to dezert, ne hlavní chod.