GLOSA: Happening na Hradě
Já mám happeningy rád. A jsem rád, že něco takového udělal i náš pan prezident. Když někdy i umělci projeví zájem o politiku, proč by politik občas neměl věnovat svou pozornost uměnám takového druhu? Já kdybych pálil trenýrky, tak si toho všimne, možná, jen příslušná komise. Ale takhle se o tom všemožně píše, protože to dělal president a jeho kancelář. Je jako Saturnin, já bych si to jen představoval. Myslím, že je to z tohoto hlediska vydařená věc.
Jiná věc je, jak to vidí voliči. Já jsem rád, že máme na trůnu srandistu. Tohle bych mu nezazlíval, jsou jiné věci, které státu škodí. Novináři sice mají jak břečťan žíly naběhlé pohoršením, ale tohle vyžaduje umělecké vidění, a proč by se něčeho takového nemohl dopustit prezident? Mně se ta akce moc líbila, což nemohu říci o jiných jeho aktivitách. Voliči možná znejistí, zatímco opravdu vážné věci je nechávají v klidu. Je to umělecké sdělení, které pokračuje i v různých komentářích, stále se děje, stále trvá a naši novináři k tomu výrazně pomáhají. To je od nich také hezké. Pomáhají happening rozvést do všech možných souvislostí a díky jejich pomoci se bavíme pořád.
Je mi líto, že tuto úvahu nemohu zakončit nějakým vážným varováním. Vážné věci jsou, ale tohle k nim nepatří. Našemu panu presidentovi se přihodilo být vtipný, nebo trapný, ale to je osud všech happeningů. A pozor – happeningy nedělají klauni, od kterých se to čeká a patří to k jejich práci, ale i lidé, do kterých by se to neřeklo. Do pana prezidenta by se to neřeklo a já bych ho za to pochválil.
