Nedávno mi jeden dobrý přítel poslal zajímavou hádanku. Jsem přesvědčen, že zaujme i vás všechny, i když mnozí ji zřejmě nebudete umět vyluštit hned. Někteří možná ano, ale zase vám bude žinantní její vyluštění zveřejnit. Ale všechno okolo té hádanky musím popsat jedním historickým exkurzem.

Vždy s rokem letopočtu končícím osmičkou, připomínáme si buď narození či úmrtí úžasného muže Gabriela Lauba (1928-1998). My „intelektuálové“ víme velice dobře, kdo tento geniální muž byl. Pouze nejsme schopni definovat, k jakému národu patří.

Poláci tvrdí, že je Polákem, protože se narodil v rodině židovského obchodníka v městě Bochnia. Což je historicky zajímavé město v Malopolském vojvodství známé již od třináctého století prosperujícími solnými doly.

Jenže po obsazení východních částí Polska Rudou armádou žila jeho rodina nejprve ve Lvově, posléze vypovězena za Ural a do roku 1946 žila v Uzbekistánu. Gabriel navštěvoval nejprve polské a později ruské školy. Takže by mohl být také občan SSSR.

Jenže on se vrátil do Evropy a v letech 1946-1951 vystudoval fakultu novinařiny Vysoké školy politických a sociálních věd v Praze a do roku 1968 se živil jako český novinář, i když měl problémy s tím, že jeho rodiče v padesátých letech přesídlili do Izraele. Ale dalo by se říci, že nějakou dobu byl Čech.

Po srpnu 1968 emigroval do Spolkové republiky Německo a v Hamburku pracoval jako novinář a spisovatel. Takže z jistých hledisek by mohl být také Němec.

Také překládal z ruštiny, z češtiny, z polštiny i slovenštiny, převážně do němčiny a naopak. Dokonce čtyři roky před smrtí získal hlavní cenu v soutěži Evropský fejeton. Napsal tisíce aforismů, mikropovídek či úvah. Jeho texty vycházely i v hebrejštině.

Takže k jakému národu vlastně patří? Nad řešení této otázky byl Gabriel Laub poněkud povznesen, dnes bychom mohli říci, že byl kosmopolita česko-polsko-rusko-německého ražení a ještě navíc Žid.

Jeho aforismy jsou úžasné a nadčasové. Já například si nejvíce cením tohoto: Vždycky se najdou nějací Eskymáci, kteří vypracují směrnice pro chování lidí v tropických krajinách. To se dá použít vždycky a na kohokoli. I když ten jeho norský výlet není také tak špatný: Norské přísloví říká: Věrná láska, sáňkování a lov na ptáky netrvá nikdy dlouho. Zaplať pánbů! Jaká by to byla nuda třicet let sáňkovat!

Nu a nyní k té hádance. Ta má takový zajímavý úvod. Jeden náš ministr dostal dopis do vlastních rukou. Experti neshledali, že by měl nebezpečný obsah. Když ho pan ministr rozlepil, byl tam pouze tento text:

NEMÁ MYŠLENKY, ALE PROSAZUJE JE TVRDĚ (Laub)

Ministr si zavolal svého tajemníka. Uložil mu, aby zjistil, kdo je to ten Laub, a nechť sdělí, jak to myslel. „Pokud toho Lauba neseženete, pověřím pátráním pana policejního prezidenta,“ dodal ministr. Otázka hádanky je taková: o jakého našeho ministra se jednalo. Všichni, napsal mi onen dobrý přítel, to uhodli okamžitě. Mezi námi, i já jsem to asi uhodl. Pouze jsem váhal ještě nad jedním jménem. Posléze jsem si uvědomil, že se nejedná o ministra, ale o jistou dámu, ukotvenou nedávno také v politice.