23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


GLOSA: Expremiéři kolem padesátky

25.7.2013

Ale prosím vás, vždyť na tom není NIC mimořádného, bylo to vždycky, je to živočišně běžné, staří jeleni vyhledávají mladé laňky – těm starým je svěřen úkol zasvěcovat mladé jelínky; člověka maně napadá, kolik v tom okouzlení ne příliš charakterní ženy ženatým pánem hraje úlohu jeho peněženka.

Tyhle úlety a rozbité rodiny nevyčítejte pánům, mají polehčující okolnost ve změně hormonálního hospodářství tak, jako bych ji považovala za polehčující okolnost pro matku vraždící své novorozeně; jsou obluzeni, jako pod vlivem drogy. Obviňuji ženy, které z obluzení pánů profitují, jako zlodějka v šámbru okrádá podroušeného pána.

Velká láska je velká věc, pokud umíme rozlišit lásku a těžkou erotickou závislost. Ona ta velká a zodpovědná láska by především měla prospívat celému společenství. T.j. má udržet rodinu jako jeho základní kamínek, vychovat děti v harmonické, vyrovnané a charakterní osobnosti a svým příkladem prospěšné hodnoty šířit a sdělovat. Jak té své, tak i dalším generacím.

Jistě, je to požadavek s příliš vysoko nasazenou laťkou: čím má člověk víc možností uspokojovat své osobní potřeby nezdravé pro společnost, tím je mu blaho celku lhostejnější. Celek se tím ovšem baví, jenom ten náš český způsob je tak trochu kocourkovský, nemá to esprit, fazónu, úroveň, je to ubohé a trapné od toho "sexy mozku" až po zuřivost a tíseň samečka, kterému dali družku do klece mimo dosah, je to srovnatelné s vedoucími úseků v podnicích, kteří služby svých ochotných podřízených rekompenzovali odměnami z firemních peněz a náramkovými hodinkami Prim u příležitosti různých firemních jubilejí (za socialismu).

Jsme velmi daleko od způsobů a provádění téhož např. ve Francii za prvních republik, kde občané napodobovali aristokracii zejména v jejích neřestech a pomíjeli její vzdělanost a rozhled, ale dělali to s nápaditostí a šarmem jako ta aristokracie (viz Guy Breton "Historie dámou de l´historie de France"). Náš český způsob spíš připomíná slečnu Lulu: dostala za své služby skutečnou trafiku, ve které jí její pasák Dlouhej Tóny pomáhal z vysypaného tabáku vyrábět cigarety –J. Marek "Panoptikum města pražského".

U nás je to fádní napodobenina běžné VHJ. Možná by stálo za to, aby ti naši ulétaví premiéři založili klub - trés faciunt kollegium. Časem jich bude určitě víc.