Epidemie práskačů. Pandemie covid-19 je nejen medicínský a ekonomický problém, ale začíná být, obávám se,  také problémem společenským. Myslím tím řadu negativních důsledků, které má tato divná doba na chování některých našich spoluobčanů. Možná mi dáte za pravdu, že za posledních třicet let, tedy od pádu komunismu, nebylo mezi námi tolik práskačů a udavačů, jako tomu je v posledních měsících.

Nebudu advokátem těch, kteří z možná i pochopitelného vzteku a frustrace z nelogičnosti a kontraproduktivity některých vládních opatření jim provokativně vzdorují.

Bohužel se však rozrůstá skupina těch, kterým stojí za to, aby hledali a našli sebemenší záminku k tomu, aby „práskli“ svého souseda třeba jen proto, že mu prostě závidí. Hlavně že mu tím zavaří bez ohledu na to, jestli se něčeho skutečně dopustil nebo nikoliv. A období, kdy žijeme v nouzovém stavu, kdy vláda na nás všechny uvalila desítky nových nařízení, příkazů a zákazů, tomu ve velkém nahrává.

Bohužel jsem od čtenářů obdržel hodně podobných zkušeností, a je to smutné čtení. Práskači si asi neuvědomují, že zrovna toho souseda, kterému chtěli pěkně zatopit a zkomplikovat život, třeba jednou budou potřebovat - a také že se dotyčný dříve nebo později stejně dozví, odkud vítr vál...

Prosím, vezměme všichni rozum do hrsti. Žijeme ve složité době, neotravujme si ji navzájem ještě více. Vždyť podobné chování svědčí jen o ubohosti těchto jedinců. Copak každý nemá svých starostí dost?

V této souvislosti jsem si vzpomněl na legendární „Kelišku“ z komedií Slunce, seno.., která nechtěla žalovat, ale hlásit musela. Narozdíl od ní, která to měla ve scénáři a stala se díky tomu legendou, však nikdo z nás nic podobného dělat nemusí.

  Převzato z profilu.