Dnes bude v Praze další demonstrace pořádaná spolkem Milion chvilek pro demokracii. Minulé úterý se v Praze konala taky. Byl jsem se tamm podívat v roli fotoreportéra. Fotografie je moje celoživotní láska a částečně taky povolání, protože o fotografování píšu. Proč tedy jsem šel zrovna na demonstraci?

Fotografii mám rád, ale ona má desítky či stovky podob. Ze všech mám nejradši fotku reportážního typu, zvláště pak pouliční, ono se jí říká anglicky street photography. Jak se postupem času utužují poměry a lidi ztrácejí smysl pro humor, omotávají se ostnatým drátem ostražitosti, pouliční fotografie se už skoro ani nedá dělat. S málo výjimkami a demonstrace mezi ně patří. Tam se nějak předpokládá přítomnost fotografů, zvláště pak novinových a co naplat, jako externista mám legitku Lidových novin v kapse. Takže jsem tam fotil a pár fotek se mi docela povedlo a když jsem tak na ně koukal, napadlo mě, že napíšu o tom, co to je pravdivost fotografie.

Těch fotek jsem tam pořídil asi tak sto, to je při dnešních metodách digitální fotografie docela málo za tři hodiny. Vybral jsem dvě, obě jsem pořídil v prostorách Hlavního nádraží, kde akce vrcholila. Na jedné je skupina rozhořčených mužů, kteří hodně hlasitě požadují Babišovu demimisi – je to patrné z letáků, jež třímají v pěsti. Když se na tu fotku podíváte, řeknete si, to tam bylo tedy na tom Hlaváku husto, tohle je skoro pogromistická atmosféra.

Na té druhé fotce stojí mladí lidé v řadě u zdi koridoru, který na nádraží vede k perónům. Oni tam opravdu stáli a rozdávali letáky cestujícím spěchajícím na vlak. Jsou to na první pohled mladí slušní lidé, vlídní, opravdu ne pogromisté. Stojí, usmívají se a nabízejí letáky.

A teď nastává ta dilematická otázka, která fotka je takzvaně pravdivá. Byl to tam na Hlaváku pogrom, nebo idyla? Otázka zjevně nedává smysl. Dělo se tam jedno i druhé a oboje patří k jednomu protestu.

Jenže se teď vžijte do pozice někoho neinformovaného, který nebyl na Hlaváku, nnebyl ani v Praze, neví o Česku nic, jen vidí jednu fotku. A jsme u toho. Kterou fotku vidí? Kdo ji vybere? Kolik fotek ze zemí, o kterých známe v nejlepším případě položení na mapě, vidíme den co den a děláme si úsudek? Tohle jsem si nad těmi fotkami říkal. Radši je nikam dávat nebudu. Povykládám o nich jenom v rádiu. Tam nikomu nebudou motat hlavu, vždyť přece nejsou vidět.