Kardinál Duka neví, zda se máme postarat o sirotky ze Sýrie, protože to je třeba vidět především politicky, soudruzi!
Počká si na názor mocných, který je pro něj zřejmě směrodatnější než evangelium. Zato má hned jasný názor na divadelní hru, kterou neviděl ani nepochopil, tam je ochoten se angažovat i soudně. V této kauze se chová přesně jako ti, kteří usilují o zpětné zdanění církevních restitucí – on i oni vědí, že nakonec nemohou uspět, protože právo není na jejich straně, ale chtějí si populisticky naklonit veřejné mínění.
Začínám si klást otázku, zda Dominik Duka (a jeho ovčáček Badal, který nedávno obohatil církev význačným konvertitou) někdy myslí na Soud, který nebere ohled na mínění mocných a vůči němuž není odvolání.