28.3.2024 | Svátek má Soňa


GLOSA: Druhá republika a její reprízy

13.2.2013

Sobotní NP uvedl text pana Doležala pod názvem Jde o víc, než o jeden článek. Vrací se v něm k polemice nad komentářem Adama Drdy, vysílaném Českým rozhlasem mezi prvním a druhým kolem volby prezidenta. Předmětem polemiky se ten komentář stal poté, co jej napadl svým udáním, jinak se to nazvat nedá, bývalý komunista (1986 – 1992) a nominant ČSSD v Radě Českého rozhlasu, spolupracovník Britských listů, akademický sochař Štěpán Kotrba. Adam Drda se dlouhodobě věnuje stinným stránkám naší nedávné minulosti, a je proto samozřejmé, že je dost potrefených hus, které by uvítaly jeho umlčení v Českém rozhlase i jinde.

Mezi ta období nedávné české minulosti, na která rozhodně nejsem hrdý, patří ten necelý rok mezi koncem září 1938 a 15. březnem 1939. Nevím, nakolik je známo, že se pro ten útvar, který zde zbyl po První republice, používá název Druhá republika. Určitě je však mnohem méně známo, jak podstatný rozdíl zaznamenala publicistika té doby oproti publicistice předchozího období.

Velmi bych uvítal práci nějakého doktoranda "publicistických věd", který by porovnal styl a "vyváženost" publicistiky tří období. Druhé republiky, období mezi 9. květnem 1945 a 25. únorem 1948, a současné texty podobných autorů, jako je mediální expert a pedagog Kotrba.

Z těch několika desítek hodin, po kterých jsem si listoval v druhorepublikovém tisku a v tisku nadšených budovatelů nových poválečných zítřků, mám dojem, že by takový mladý, předsudky svých prarodičů nezatížený vědec mohl dojít k obdobným závěrům, jako je moje pouhé tušení: Druhá republika předcházela Protektorátu (nacistickému). Druhou republiku si naši předkové dobrovolně zopakovali po válce a předcházela opět Protektorátu (sovětskému). Dle nastupující autocenzury a z ní vyplývající dikce současného (dnes již nejen) tisku, máme (možná?) na třetí Druhou republiku zaděláno.

Je to smutné, ale snad taková vědecká práce vznikne dřív, než bude její prezentace zakázána a její případný autor perzekuován. Variantou zákazu může být konstatování (a la Grebeníček), že tou prací chtěl takový mladý nezkušený autor vyjádřit podporu zdravých sil v totalitní společnosti.