Nedávno pobouřil naši veřejnost případ občana, který ztratil svoji občanku, na kterou neznámý vtipálek zapříčinit několik nezaplacených pokut za černou jízdu v MHD. Chybou úředníků, musí dnes postižený občan nezaviněně platit stotisícovou pokutu, ačkoliv nepodváděl. Zdá se, že ani nemá právní odvolání, protože vymahatel prohlásil, že musí být "dobrým hospodářem" a musí vymáhat peníze bez ohledu na to, jestli je viník viníkem a jestli to je oprávněné nebo ne.

Na druhé straně stát nezajímá finanční pohledávka řádově a nesrovnatelně o mnoho nul větší, zřejmě zaviněná úmyslným podvodem a opět zdiskreditovaná chybou úředníků, kteří zpochybnili její vymahatelnost. Je kuriózní, že stát se vůči občanovi chová jako dobrý hospodář, ale k finanční pohledávce, která by znamenala podstatný přínos pro rozpočet, jako vágní hazardér svaluje vinu z jednoho rezortu na druhý a to v čase možnosti téměř okamžité komunikace internetem a telefonem, bezprostřední dohledatelnosti písemností a odposlechů a možností neomezené právní pomoci (na kterou jindy vynakládá zbytečné miliony).

V případě pokuty MHD se poškozený nemůže u státu domoci právního řízení a v případě miliard se stát, který se (jak všichni doufají) považuje za poškozeného, nenamáhá sdělit příslušným zahraničním úřadům, že jako dobrý hospodář se cítí být poškozen, aby se tak mohl připojit k trestnímu řízení vymahatelnosti možné pohledávky (nebo snad ani nechce - nejde přeci o peníze politiků nebo stran, za což by se bojovalo chrabře a neochvějně).

V případě chyby státního úředníka platí za jeho chybu občan v nespravedlivě udělené pokutě, v případě nekorektnosti státu a jeho zástupců platí za chybu opět ... kdo jiný než občan, který v posledních dvaadvaceti letech trpělivě platí za chyby, za které nikdy nikdo není (a nikdy nebyl) zodpovědný. A tak neochvějně kupředu k vidině většího zdaněni, které ani nevynese tolik, o kolik se stát v případě soudního promlčení připraví.