Dumal jsem o nějakém společném, jednotícím prvku v těchto eurovolbách. Jistě jsou tu komické momenty. Především je to Británie, její účast země na odchodu. Říkal jsem si, jaké asi motivy mají britští kandidáti. Stojí o ty peníze, které dostanou? Lákalo je těch pár dnů slávy po zvolení? Takových otázek by se našlo víc. 

Pokud jde o naše volby, komická byla účast třiceti devíti subjektů, ale kandidátek dostal volič do pytlíčku čtyřicet. Na malou komickou drobnost jsem narazil až za plentou při kroužkování, tedy – komickou, mně tak v tu chvíli připadala. Kroužkoval jsem na lidoveckém lístku pana Zdechovského a koukám, on je tu mezi kandidáty pan Hayato Okamura. Tak jsem ho zakroužkoval taky, aby měl aspoň nějakou podporu v doslova bratrovražedném politickém sporu. Kolik asi národovců a přímodemokratů myslelo, že je to Ten bojovník Okamura? Moc asi ne, on byl Hayato hodně zastrčený, ale přece…

Zpátky k tomu jednotícímu prvku. Kromě komiky to bylo strašení. Všechny hlavní tamtamy duněly varovnou zvěstí, že Evropě jde o všechno a že se na Brusel valí hordy šovinistů připravených rozsekat Evropu na nudle. Z druhé strany zase ječela polnice, že Evropě hrozí eurototalita a volby dávají příležitost ji porazit. Migrační strašení se stalo součástí každodenního narativu. Vize rozpustného národa spolu s vidinou Chrámu svatého Víta s kvílejícím muezínem v okně nejvyšší chrámové věže se nám vtiskly do povědomí. Novodobá strašidla se připojila k těm tradičním, jako je klekánice a vodník.

Strašení ale není výmysl těchto voleb. Strašidel je všude plno a brzy překonáme rekord z roku tisíc, kdy lidi uvěřili na konec světa předpovězený Janovým zjevením. Konec světa je tu znovu. Chiliastické stresy nás netrápí, zato propadáme enviromentálnímu žalu. Britský parlament, vedle příprav na eurovolby, vyhlásil stav klimatické nouze. Následovníků má mnoho, včetně radnice Prahy 7, která vyzvala občany jiných městských částí, aby se jejímu klimaticky nuznému území vyhýbali. Světice dneška Gréta Thunbergová zaujala vizí hořícího světa a v krátké době se symbolem doby stal glóbus v plamenech.

Je pondělí, je po volbách. Moje povídání slyšíte a to je známka toho, že se nezbořil svět a ani Evropa se nezhroutila. Výsledky znáte, já zatím ne. Takže už víte, které že strašení se proměnilo ve skutek. Na mě to leknutí teprve čeká. Držte mi palec, aby mě neklepla Pepka.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

Neff.cz