Čas od času z úřadu Veřejné ochránkyně práv odešleme nejrůznějším právnickým i fysickým osobám upozornění, že zacházet s někým jinak je z důvodů obsažených v antidiskriminačním zákoně (tedy např. z důvodu jeho věku) porušením tohoto zákona. Nejsem si jist, zda vždy dokážeme odlišit svobodnou volbu občana od diskriminace, resp. jsem si jist, že to v mnoha případech nedokážeme a pleteme si onu svobodnou volbu s úmyslem diskriminovat.

Ale přes tento pesimistický povzdech jsem si nemohl nevšimnout zvláštní věci: při komentování probíhajících voleb zástupce veřejné ochránkyně práv jsem často novináři a komentátory označován jako „osmdesátiletý Křeček“. Vždy, když o věku ostatních kandidátů není žádná zmínka.

A to i tam, kde by to člověk neočekával: Petruška Šustrová na svém blogu za údaj o mém věku dala dokonce vykřičník (!), snad aby zdůraznila své zděšení nad tím, že se někdo v tomto věku může ještě o něco ucházet. A ani Deník Referendum, který sám sebe se považuje za ochránce všelikých práv, neváhal toto označení mé osoby použít.

Přemýšlím, co autoři této rádoby dehonestující charakteristiky chtějí naznačit: od počátku roku jsem publikoval v denním tisku deset článků, prostudoval na úřadě desítky „ombudsmanských“ spisů, publikoval své názory na blogu i na sociálních sítích, účastnil jsem se aktivně několika konferencí a jednal jsem s řadou občanů, kteří chtěli osobně se mnou hovořit o svých problémech.

Za sebe se dotčen necítím, ale za stovky seniorů, kterým je dopřáno žít aktivním životem, pak ano. Opravdu údaj o věku bez dalšího charakterizuje schopnosti člověka? A nejsou jisté životní zkušenosti někdy také k něčemu zapotřebí? Nehlásím se na olympiádu a pitomec může být člověk třeba už ve čtyřiceti. Nemyslíte?