Další profesní zločin České televize, Události komentáře 17. 10. 2019, rozhovor o schvalování výročních zpráv Rady České televize. V improvizovaném „studiu“ na Malostranském náměstí za třemi kecpulty tři poslanci. Miroslava Němcová z ODS, Barbora Kořanová z ANO a Radim Fiala z SPD. A s nimi kmenový moderátor UK Martin Řezníček.

Kdyby Česká televize provozovala skutečně pluralitní, objektivní, vyvážené a všestranné zpravodajství, jak jí to ostatně předepisuje zákon, byl by přístup moderátora ke všem pozvaným hostům stejný. Dlouhodobým problémem zpravodajství České televize ovšem je, že není ani pluralitní, ani objektivní, ani vyvážené, ani všestranné. A Martin Řezníček to předvedl i tentokrát.

Jeho přístup k pozvaným hostům byl opět zcela různorodý. Zatímco poslankyně Miroslavu Němcovou a Barboru Kořánovou, které ve svých odpovědích šly zájmům České televize víceméně na ruku (Němcová zcela, Kořánová jen o trochu méně), nechával moderátor volně hovořit, Radimu Fialovi, který byl k České televizi kritický, neustále skákal do řeči a nenechal jej dokončit jedinou myšlenku.

Ba ještě hůř. V určité fázi Řezníček opustil roli moderátora a přerodil se ve čtvrtého diskutéra. Diskutéra, jenž namísto aby nestranně moderoval, se zoufale bije za „svoji“ instituci. Jenže od toho tam moderátor není. Aby spolu polemizovali, od toho tam jsou hosté. Navíc skutečně profesionální moderátor musí ke všem hostům přistupovat stejně.

Suma sumárum. Prostě další z nekonečné plejády profesních zločinů, které aktivističtí redaktoři České televize páchají den co den. Co k tomu říct? Už Dostojevskij věděl, že po zločinu má následovat trest. Schválit výroční zprávy instituce, jež se den co den dopouští podobných profesních přehmatů, přičemž ono schválení nelze chápat jinak než jako jakýsi generální poslanecký pardon, je jen a jen další zločin. I po něm by měl následovat trest. Tentokrát od voličů.