GLOSA: Dá se to ještě nazvat alibismem?
V nevlídném rozpoložení jsem pročetl letáčky několika dalších léků v domácnosti užívaných a zjistil, že snad s výjimkou heřmánkové mastičky hrozí uživatelům všeho ostatního veškeré myslitelné komplikace včetně několika dosti děsivých způsobů odchodu z tohoto světa.
Postěžoval jsem si své ženě. Asi jsem neměl. "Včera jsem si koupila tužkové baterie do foťáku...... alkalické....drahé, je tam taky návod – čti." Dočetl jsem se, že baterie (krom věcných poznámek jako nejsou nabíjecí, nevhazovat do ohně) nejsou určeny k polykání a k zasunování do tělesných otvorů. Kdyby mi v tu chvíli nebylo opravdu blbě, asi bych se bavil představou, jaké zkušenosti vedly autora tohoto návodu k uvedenému doporučení.
Třetí den mi otrnulo a probral jsem některé další instrukce výrobců předmětů nalézajících se v naší domácnosti. Ještě že to čtu pouze v případě, kdy už si opravdu nevím rady - a to se stává naštěstí zatím dost vzácně. Asi bych přestal kupovat cokoliv krom chleba a lahvového piva. Tam pořád ještě není uváděn návod k použití ani podobná varování.
Vážení přátelé, moderní svět zřejmě čím dál více tíhne ke stavu, kdy si koupíte nůž a nejste-li prokazatelně upozorněni výrobcem (prodejcem), že hrozí pořezání, bude tento v případě nehody žalovatelný. Může to však nenápadně přejít do další dimenze. Zabít lze téměř čímkoliv. Zkuste si představit situaci - před soudem stojí vrah, který umlátil souseda pohrabáčem. Vinen je výrobce pohrabáče, neboť v návodu k použití prokazatelně neupozornil, že pohrabáč není určen........... (a teď si představte, že něco vynecháte).
To, co jsem četl, je ještě alibismus, to další je (doufám) hloupý vtip.