Švýcaři odhlasovali ústavní roli dopravy na kolech

Vidíte v kultu cyklistiky pseudonáboženství? Najdou se tací. Podobně jako Václav Klaus rozlišuje mezi homosexuály (jimž náleží rovnost a ochrana) a homosexualismem (jemuž náleží odsudek za asertivně prosazovanou ideologii), oni rozlišují mezi cyklisty či cyklistikou a čímsi, co lze pracovně nazvat „cyklisticismem“. Cyklisticismus se vyznačuje mimo jiné tím, že uvažuje v kategoriích dobra a zla. Zatímco motoristy pokládá za zástupce zla, ideologizované cyklisty za představitele dobra, ba jisté vyšší sféry vědomí, která se nemusí ohlížet na běžná pravidla – třeba na to, že pěší zóny jsou jen pro pěší. Pozor, božstvo jede po chodníku! nazval svůj článek pro Právo Petr Kolman. Za vrchol cyklisticismu bychom pak mohli považovat hlasování Švýcarů v nedělním referendu. Schválili, že doprava jízdními koly dostane v tamním systému svůj ústavní článek.

Ústavní článek o roli cyklistiky (staví například cyklostezky na roveň tradičním stezkám pro pěší), není to úlet? Nepřipomíná ústavní článek o vedoucí roli komunistické strany za totality? Překvapivě ne, alespoň ve švýcarském podání. Zajímavé je už to, že pro přijetí návrhu (z něj se teprve vypracuje příslušný zákon) hlasovaly téměř tři čtvrtiny Švýcarů. A vítězně prošel ve všech kantonech.

Kdo v tom spatřuje vítězství naočkované ideologie, pomíjí jisté věci. Výsledek sděluje, že pro „ano“ musela hlasovat většina automobilistů včetně „kamioňáků“. Navíc by měl mít – detaily teprve stanoví zákon – další dopady, a to právě pro ty, kteří vidí ve všudypřítomných zdivočelých cyklistech ohrožení na stezkách i pěších zónách. Budou-li jasná pravidla pro velocipedisty na cyklistických stezkách, poutníci na cestách pro pěší by si měli oddechnout.

LN, 25.9.2018