Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
GLOSA: Co jsem to jenom...
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
S. Rehulka 25.1.2017 12:58No tak..... ....pro změnu ! Je mi 76 a jsem spokojený pensista, ale teprve ted, na "stará kolena" si uvědomuji a vzpomínám, jaké asi jsem byl trápení a zklamání pro moji maminku, tatínek byl ve vězení a ona si přesto utrhovala od úst a platila učitele, který mě (marně) učil hře na piano, jak jsem chodil "za školu", utrácel za cigarety, za pivo ! Když jsem byl mladý, ani jsem na to nepomyslel. |
|
|
J. Schwarz 25.1.2017 10:05Milá paní, člověk může zapomínat, ale obvinit někoho z krádeže či pokusu o vraždu - to nemá se zapomínáním nic společného. Od takových lidí pryč ať "za to" mohou nebo ne. |
|
|
V. Novák 25.1.2017 15:41Re: Milá paní, Zapomínání i falešné vzpomínky jsou v postatě totéž - přesunutí nějakých synapsí jinam - nebo nikam. Ovšem co s takovými lidmi, pokud je nechceme nechat zavřít do ústavu, těžko říct. Kamarádce mé matky se přihodil Alzheimer. Zjistili jsme to dřív než její (značně dospělí) synové, z rodiny to nejdřív rozpoznala snacha. Ti bližší to možná samo před sebou zapírali. Byla schopná třeba na Hlavním nádraží v době špičky, když zjistila, že stojí na jiném nástupišti, než odkud jede její vlak, to vzít nejpřímější cestou - samozřejmě způsobila pozdvižení. Jo - pár synapsí, a co to udělá... BTW - stejně nakonec v ústavu skončila, kdo má dneska možnost se o takového člověka starat celý den a celou noc - a neumřít přitom hlady... |
|
|
M. Krátký 25.1.2017 3:48Moc hezké povídání naší mamince ( mám ještě dvě sestry ), když jí bylo již přes 90 roků jeden takovej šmejd vnutil internet aniž by k tomu měla PC a pod legrácky. Takže sestra Alena zakročila, že mu dává na rozmyšlenou 10 minut ke zrušení toho nesmyslu, nebo že jde na policii. Asi se zalekl a skutečně to vše zpětně zrušil. Na druhou stranu nám naše obvodní lékařka vyprávěla, jak si u ní naše maminka stěžovala, že se my tři děti o ni vůbec nestaráme, Střídali jsme se u ní každý den, já nejvíc, měl jsem to k ní 2 km, sestry mnohem dál - 15-35 km. Hezký den. |
