Jsme zklamáni z toho, že naše demokracie není ideální.
Zapomínáme, že i v té Americe se ještě před dvěma sty lety, sedmdesát let po jejich revoluci, válčilo o to, zda ta demokracie, svoboda a občanská práva patří skutečně všem nebo jen jedné skupině, která má bílou pleť. A ten spor pomalu přežíval a vyřešil se až před necelými osmdesáti lety.
Demokracie, morálka a právo není něco, co si jednou odsouhlasíme a začne to okamžitě naplňovat vše, co si od toho slibujeme. Demokracie není stav boží pohody, spravedlnosti a všeuspokojující morálky. Demokracie je nikdy nekončící proces.
Ale pro nás to neplatí. Máme moc korupce, a tak zrušme demokracii, která to za dvacet let nedokázala vyřešit, zrušme ústavní záruky a občanská práva a dejme policii větší obušky, prokurátorům moc nad politiky a soudcům právo rozhodovat nejen o tom, jak jsou zákony dodržovány, ale o zákonech samotných. Zdá se nám, že naši volení politikové mají příliš velkou moc, a tak chceme, aby nad nimi měli moc nevolení prokurátoři a policajti. Nechceme už demokracii, začínáme chtít zkratky, rychlá jednoduchá řešení a diktaturu "spravedlivých", kteří se nám sami nabízejí.
Jde z toho strach. To vše už tady bylo. Ale my se nepoučíme.