... nebo mám co napravovat také já?

Často se mi v těchto dnech vybavuje téměř půlstoletý vtip:

„Otevřu noviny – Lenin. Pustím si rádio – Lenin. Zapnu televizi – Lenin.

Bojím se otevřít ledničku!“ (Nebo konzervu? To už si nepamatuju.)

Možná je ten vtip ještě starší. Nedivil bych se, kdyby vznikl ještě za války. Měl jen jiného „Lenina“. Také v těchto dnech se na každém kroku setkáváme s dominantním tématem, kterému by měl věnovat pozornost každý občan. Bez rozdílu věku, pohlaví, místa bydliště, vzdělání či povolání. Alespoň tak usuzuji z intenzity, s jakou jsou mi předkládány nejrůznější zprávy hodnotící tzv. brexit zleva, zprava, zdola i shora. Až si říkám, zda v té záplavě zpráv nejsou také nějaké zavádějící a upravené. Obdobné těm, které zmátly britské voliče, kteří potom v referendu nehlasovali správně.

Ale ať poslouchám, jak poslouchám, stále mi v té lavině informací a komentářů něco chybí. Ať už se můj čtenář někdy rozváděl, nebo ho jen opustila jeho milovaná bytost, pokud mu na takovém vztahu opravdu záleželo, určitě měl dvě možnosti, jak na takový rozchod reagovat. Buď je vinna ta nevděčná mrcha, která mne podváděla, nebylo jí nic dobré a stále mne jen využívala, až mne nakonec odkopla. V tom případě jí to pořádně osladím (nebo osolím?). Nebo se začnu trápit zpytováním svého jednání a svých vlastností, co jsem udělal a dělám špatně, že se mnou má partnerka už nechce žít. Co změnit, aby se mi to už příště nestalo. Obě reakce jsou přirozené. Jak ta emocionální, tak ta racionální.

Jistě už tušíte, co v té lavině zpráv a komentářů postrádám. Racionální sebereflexi toho, kdo je přesvědčen, že dělá vše správně, nechybuje, a ten druhý (nebo celý svět) ho nechápe a ubližuje mu. Možná se mi taková informace mezi těmi jedině správnými, bezchybnými „Leniny“ někam schovává. Nevíte, kde bych ji našel?