Možná je u nás nerovnoprávnosti víc, ale nejvíce ze všech je v tyto dny patrné porušování rovnosti v přístupu k informacím. Já vím, že se vše vykecá, praskne a nakonec se všichni všechno dozví. Někteří ale dříve, to jsou politici a novináři, a někteří později nebo dokonce až se ti první rozhodnout jim to říct.

To se musí změnit, protože když už se odposlouchává a potom se to zveřejňuje, tak má každý občan právo u toho být od začátku a ne čekat na drobečky. Úroveň dnešní techniky určitě umožní, aby mohli odposlouchávat všichni a hned. Na nějaké internetové adrese bude napsáno, kdo je právě napíchnut a každý se může připojit . A když už bude poslouchat, tak může i mluvit, zapojit se a přidat svůj názor. Já třeba řeknu – „Mrázek, nic mi do toho není, ale tři mega je málo, zrovna psali v Týdnu, že se za to barák postavit nedá. A taky nevím, kdo je to Tlusťoch Téčko, protože jsem teď několik dní neměl čas poslouchat a tlustejch chlapů jsou dvě třetiny všech.“ Možná se nás bude chtít zapojit víc najednou a poradit kmotrovi, zcela demokraticky, co má dělat. Potom by na to mohl být nějaký server, kde by se hlasovalo. Ukrást neukrást, střelit nestřelit.

A až budeme on line odposlouchávat nějakého novináře, tak se ho přitom zeptám, jak z osm let staré události, o které už dva roky všichni mluví, jde udělat hlavní zpráva dne.

18.9.2008