Před týdnem, po prvním kole voleb, bloger Martin Jaroš o finále a Jiřím Drahošovi napsal: „I kdyby na něj úplně náhodou vyplavalo, že před 50 lety vysázel na Jablunkovsku les ve tvaru hákového kříže, že v tomto lese soustavně znásilňoval dřevorubce a že v Akademii věd dělal pokusy na migrantech, které vlastnoručně propašoval z Mongolska v kombíku koupeném za bony od Horáčka, tak ho stejně budu volit. A pámbu ví, že takové věci se psát budou.“

Připadá vám to montypythonovské, boratovské? Ale skutečnost tu nadsázku ještě překonává. Na Drahoše vyplavalo obvinění z členství v Římském klubu a zednářství. Chlívek ví, že v kampaních se prosadí demagogie i hnojomety. Proto očekává lecjaká nařčení z toho, zač se slušný člověk stydí. Třeba že ten či onen kandidát je pedofil, zloděj, bývalý agent StB nebo že vysázel les ve tvaru hákového kříže. Ale proč – i kdyby to nebyla dezinformace – by se měl slušný člověk stydět za to, že je v Římském klubu či že je zednářem?

To už není otázka jen na tyto volby. To už je spíše sonda do duše zdejší společnosti; doufejme, že jen do jejích nižších pater.

Římský klub sdružuje osobnosti ze světa vědy, ekonomiky i politiky. U nás je registrován jako spolek. Za normalizace zajímal lidi ze „šedé zóny“ mezi strukturami, jak se tehdy říkalo, a disentem. Má se snad stydět Bedřich Moldan za to, že inicioval překlad studieMeze růstu i její neoficiální vydání? Kolovalo v societě, v níž se potkávali i lidé jako Václav Klaus a Miloš Zeman.

Ostatně Zeman vznik české pobočky Římského klubu sám podpořil. V prosinci 1990 o tom psal novinář Martin Weiss, jenž není fanouškem Římského klubu, ale bral to jako holý fakt beze stopy odsudku. K návrhu zákona o strategickém plánování poslanec Zeman řekl, oč usiluje: aby vznikl parlamentní institut dodávající poslancům informace a aby v Československu vznikla pobočka Římského klubu. Tak proč by mělo totéž dehonestovat Jiřího Drahoše, i kdyby to byla pravda?

Se zednářstvím je to ještě bizarnější. Řekněme, že je opravdu podezřelé. Pak ale musí být podezřelé i takové osobnosti jako Viktor Dyk a Jan Masaryk (TGM jen sympatizoval), Antonín Švehla a Karel Čapek, František Palacký a Zdeněk Štěpánek. Máme volit Zemana proto, že Drahoš je prý zednář? Pak ale vězme, že zednářem byl i Zemanův oblíbenec Winston Churchill, kterého současný prezident sám posmrtně vyznamenal.

Není tu někde logická chyba? Ne, o logiku tu nejde. Cílem je vytvořit atmosféru spiknutí iluminátů, sluníčkářů a podobně. Že byl zednářem i proslulý westman Buffalo Bill? Má smůlu, dostane cejch sluníčkáře. Právě tady jako by ožívala atmosféra druhé republiky, o níž se občas mluví.

LN, 20.1.2018