Podle zpráv o čtvrteční debatě Názorování o prezidentovi to tak vypadá.
Nejprve si pro jistotu připomeňme starý vtip o volbě generálního tajemníka, kdy předsedající říká něco v tom smyslu, kdo by mohl být novým vůdcem předvoje dělnické třídy. A všichni přítomní, uneseni kouzlem okamžiku, si polohlasem dokola společně šeptají: Kéž já, kéž já, kéž já. Předsedající to slyší a říká: Dobře, slyším shodu, bude to Jakeš.
Tak nějak zřejmě vypadají debaty kavárníků (foto zde – pozn. red.) nad příštím kandidátem a Názorování nebylo výjimkou. Samozřejmě to ale úplně stejné nebylo, historie se neopakuje doslova, a tak došlo i na vlastnosti a charakteristiky, které by měl ideální prezident naplňovat.
Podle bývalého velvyslance Petra Koláře by to měl být někdo, kdo je slušný, ctí naši ústavu, hlásí se k odkazu Tomáše Garrigua Masaryka a Václava Havla (Klause ne! - pozn. autora) a nezpochybňuje ukotvení České republiky na Západě. Měl by také dokázat sjednocovat společnost, ale nikoliv za cenu podlézání veřejnému mínění. Prezident musí umět jít proti proudu a obhájit svůj názor, přestože na to může politicky doplácet. Neměl by relativizovat dobro a zlo, neplést si spojence a nepřátele a nesmí být nástrojem vlivu cizích mocností proti vlastní zemi. Musí umět vcítit se do společnosti a určit, proč je tak zmatená a vyděšená. „A dokázal by zmateným lidem ukázat světlo na konci tunelu.“
Šéfredaktor Respektu Erik Tabery to vidí jednoduše: „Měl by to být člověk, který ctí pravidla a jeho celoživotní příběh říká, že tomu úkolu dostojí.“
A jsme tam, co prve. Sice by se mohlo zdát, že prezident Zeman víceméně splňuje uvedená kritéria svých odpůrců, ale oni to vidí jinak. A tak bude protikandidátem Jakeš, samozřejmě jiný než tamten. Historie se přeci neopakuje doslova.