Někdy mám dojem, že jsem naprosto mimo z toho, čím se zabývají média. Jako kdybych žil v jiném světě. V tyto dny žasnu nad "problémem", který vznikl v Praze, ale týká se všech míst s kolejovou městskou dopravou. Statistika úrazů chodců na silnicích vykázala nárůst zranění a úmrtí při střetu s tramvají na přechodu. Svoje ovoce tak nese nesmyslná mediální kampaň před lety, kdy se zaváděla "absolutní" přednost chodců na přechodech. Vinu mají jednoznačně média se svým zkratkovitým uchopením problému. Absolutní přednost, o tom se tak krásně píše...

Zpitomělí chodci samozřejmě zapomněli, že jejich přednost pro tramvaje neplatí a hrnou se bezhlavě po přechodu. Tramvaj z principu zastavit nemůže tak rychle, jak by bylo potřeba, kromě toho jde taky o zdraví cestujících v ní. Jacísi experti proto přišli s tím, aby chodci měli "absolutní" přednost i před tramvajemi. Myšlenka je to prostoduchá asi jako prohibice - zakážeme alkohol, nebude se pít. Nařídíme tramvajím zastavit - nenarazí do chodce. Oboje je k ničemu.

Zvláštní na tom všem je, že tramvaje, chodci i přechody existují už mnoho desítek let. Za tu dobu se i v pitomé slepici vypěstuje zkušenost a uloží se v genech. Tramvaj je vlak, vlak znají všichni. O neštěstích, o tom, že vlak ani tramvaj nezastaví na fleku (ani na tom, co z chodce zbude) vědí také všichni, i když ani tramvají, ani vlakem nejezdí. Dotyční experti totiž argumentují tím, že lidé z vesnic a malých měst tramvaje neznají, proto se pod ně vrhají.

Závěrečná poznámka jen doplňuje absurditu návrhu absolutní přednosti. Má se zavádět další druh přechodů pro chodce, protože těch s "absolutní" předností je příliš a zpomalují a komplikují provoz. Nové přechody budou jinak značené a chodec bude mít klasickou přednost, tj. vstoupí-li na něj přiměřeně včas a při zachování opatrnosti. Úžasný nápad, jak ještě více mást lidi.