Horší než demonstrace je klesající důvěra občanů

Rádi se srovnáváme s jinými zeměmi a má to smysl. Třeba když čísla ukážou, že jsme „best in covid“, ale po pár měsících doloží opak. Kde se stala chyba? Takto se utvářejí zásadní otázky vedoucí k zásadním rozhodnutím. Leč v jedné věci vychází Česko stále poměrně dobře. A to v demonstracích proti politice karantén. Občas se konají, naposledy v neděli v Praze, ale kdo někdy viděl záběry ze stejných protestů třeba z Německa, ví, že ty zdejší jsou jen slabý odvar.

Ale jedna otázka stále čeká na odpověď. Znamená slabý pouliční odpor k politice epidemie, že je odpor slabý i v hlavách občanů, voličů? Na to nelze jen tak kývnout. Průzkumová čísla (vztahy ke karanténě, uzávěrám škol či očkování) spíše varují.

Na nedělní protest svolaný pod heslem Manifestace za svobodu a pravdu odsuzující teror a manipulaci přišlo pár set lidí. Název odpuzoval už přepjatými slovy (teror, pane jo, jaký teror tu hrozí?). Budil dojem, že svolavatelé se inspirovali v západní alternativní scéně. Tam, kde pokrokáři rozvíjejí své strategie a pak se diví, když se jich chopí i názorový protipól. Když ten si řekne, že mohou-li z politiky identit těžit Afroameričané, mohou tak činit i bílí Evropané, je vymalováno. Takto byla pokrokářům „ukradena“ i viktimizace – strategie vydávat se za oběť.

Protestuje-li někdo v Praze roku 2020 proti teroru (nebo si v Německu dá na kabát židovskou hvězdu), dává tím přepjatě najevo, že se cítí jako potenciální oběť. Ale jak vidíme, tohle u nás přitáhne jen stovky lidí. Větší riziko plyne z klesající důvěry občanů k politice vlády, celého establishmentu, politické třídy. Kdo varuje před růstem konspiračního uvažování, má pravdu. Ale může si připomenout i současnou variantu toho, co psal Dostojevskij: Ztratí-li člověk víru v Boha, neznamená to, že nevěří ničemu, ale že uvěří čemukoliv. I to lze při troše pozornosti sledovat na ulici. Ne na demonstracích, ale třeba na tom, o kolik méně lidé než na jaře nosí roušky.

LN, 8.12.2020