bukowsky 20.6.2008 15:51

Tentokrát gratulujem autorovi

ukázal, že može písať i bez povinnej úlitby momentálnym "bohom".

Vydržať.

Dovi na festivale.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ekofob 20.6.2008 15:20

No, konec romantiky rozhodně!

Když jsem léta páně byl na vojně, vykládal nám velitel jak nějaká děva na vesnici přišla do jiného stavu. I obtěžovali ji dotazy s kým že to má, děva řekla že s nějakým vojákem z místní posádky....

Pan plukovník nechal na buzerplacu nastoupit celou posádku a dívka si vybírala, který je ten pravý :-)

Tak takhle se to už dneska nemůže stát, možná dobře, ale kde je romantika!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

kapka 20.6.2008 9:59

Otcové u porodu

Moje maminka mě porodila doma, na stole v kuchyni. Chtěla, aby u toho otec byl  , aby viděl utrpení ženy při porodu a ovlivnilo ho to v počtu narozených dětí . Já jsem rodila své děti již v porodnici, nebylo to úplně podle mých představ, ale otce  dítěte bych u porodu nechtěla z důvodů, které pan Lasica humorně, ale z převážné většiny pravdivě popisuje. Chlapi nesnáší  situace, ve kterých nemohou  " něco udělat" a maj z toho nervy  na omdlení. Žena se potřebuje soustředit na porod a ne na otce, protože je to pro ni těžká práce. Já jsem si  před prvním porodem vůbec nebyla jistá, ale řekla jsem si, když to zvládly ty přede mnou, zvládnu to sama.

Záměna dětí je nedbalost, stává se dle mého názoru vyjimečně a je za ni konkretně někdo vždy odpovědný, zprvu může být pachatel neznámý" podává se trestní oznámení, ale po vyšetření případu se ´musí objevit konkretní viník, i po řetězci chyb, které se mohly stát. Pak je jich více a rozhodne soud. Své dítě jsem  po porodu nepoznala, klidně bych vzala jiné, podobné.

Tolik mé zkušenosti s porody.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lída 20.6.2008 9:30

Co je štěstí?

Mám obavu, že příběh neskončil šťastně. Šťastně by skončil bez testů DNA. V tomto případě z nej všichni aktéři včetně dětí vyšli se šrámy na duši.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Drobek 20.6.2008 8:17

Neznámý pachatel je fajn.

Pocty neznámému vojínovi se dějí právem, protože v nás vzbudí emoce kladné a jsme rádi, že neznámý padl. Kdyby totiž padl náš známý, byly by naše emoce záporné, měli bychom zlost na celý svět, že nám způsobil tak těžkou ztrátu. Tváříme se při vzdávání poct neznámému vojínovi truchlivě, ale jsme rádi, že jsme ho neznali.

Neznámý pachatel je taky fajn. Můžeme na něj mít bezbřehý vztek, protože není náš známý a nešpiní tak naši pověst. Proto ho klidně můžeme prásknout policii a jsme z obliga. Ikdyž policie pachatele najde a zjistí se že to byl náš známý, jsme z obliga také, protože naše známost s pachatelem je anulovaná naším původním prohlášením, že se nechceme znát k pachateli. Zbytek světa nás pak nespojuje se zločinem, který "neznámý" pachatel spáchal.

Proto je třeba vzývat neznámé a známé tajit. Neznámý je moc fajn!

• reagovat
• nahlásit příspěvek