Starosty můžeme pochopit, aktivistům jde o vlastní kapsu

Rozhoduje-li se o armádních projektech, jde o peníze. Tak to chodí všude na světě, proto se nedivme brdským starostům, kteří žádají vládní náhrady. A že je ČTK přirovnala k penězům pro Severočechy a Severomoravany za těžbu uhlí? Pro každého, kdo navštívil Mostecko a Brdy, je to komický příměr, ale budiž. Starostové obcí u radaru na Aljašce by si počínali stejně, vždyť promarnit šanci na peníze pro vlastní voliče je politická sebevražda.

To peníze, o které jde iniciativě Ne základnám, jsou z jiného soudku. Ta žádá, aby stát dal polovinu prostředků určených na radarovou kampaň odpůrcům projektu. Tak to už je skoro precedens. Jde-li o volby, pravidla stanoví zákon a stát dává proporčně všem podle barona Coubertina: není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Jde-li o referendum, i tam fungují stanovená pravidla. Ale dostali snad odpůrci českého členství v EU polovinu z peněz určených na státní projekt? Navíc v Brdech nejde o referendum, leč o politický boj.

Pravda, v tomto boji stát nemá navrch a neměl by odpůrce radaru dráždit arogancí. Nějaké prostředky ze svého by utrousit mohl. Jenže Ne základnám uvádí, že občan by si měl vybrat ze dvou informačních zdrojů. Proč jen ze dvou, a ne z více? V tom je jádro pudla.

LN, 23.8.2007