Když nový císař František Josef I. byl pod tlakem doby nucen zrušit v monarchii vrchnostenskou správu, byl tkadlec Stark posledním rabštejnským starostou, který si ještě musel do panskému domu či do zámku hrabat Lažanských chodit pro pokyny. Bylo nyní nutno respektovat jiné autority: okresního hejtmana v Kralovicích a soudce v Manětíně.

První svobodné konstituční volby roku 1850 se však v Rabštejně příliš nepovedly a vyvolaly ve městě chaos. Musel se dostavit okresní hejtman, který nařídil opakování voleb. Ty pak skončily s úplně jiným výsledkem: Starostou byl zvolen řezník Mülling, učitel Wirth se stal druhým radním. Zvolené osoby pak za zvuků hudby místních muzikantů vstoupily do kostela a vykonaly tam slavnostní přísahu.

Také v dalším městě po proudu řeky Střely dopadly první volby divně. Zmatení občané Plas (dříve poddaní) si za svého starostu zvolili – knížete Metternicha. Sesazený kancléř však o takovou funkci vůbec nestál, třebaže si zde nechal pro sebe zhotovit velmi pěknou hrobku.

V toku dějin i další volby měly své chyby. Čeští voliči se tragicky spletli roku 1946, svůj omyl pak už neměli možnost napravit. Další volby už se konaly v atmosféře totální lhostejnosti, lidé nečetli, co hází do urny. Komunisté se snažili tuto trapnou událost vyšperkovat stupidní výzdobou, vzpomínám si na jeden plakát. Znázorňoval rozzářenou tvář dítěte s nápisem „Táto, mámo, volte naše štěstí!“.

V té době došel na podnik, v němž jsem byl zaměstnán, lázeňský poukaz do StaréhoSmokovce. Nikdo ho nechtěl, protože „to bylo daleko“. Často jsem tehdy marodil s plotýnkami, a tak jsem jel nakonec já.

Slovenské lázeňské domy se tenkrát od českých lišily tím, že pánské návštěvy na pokojích u dam a naopak se nekontrolovaly. Dlouho mi to nebylo nic platné. Každé ráno jsem místo procedur vyrážel vzhůru mezi úchvatná tatranská sedla, plesa a sviště, vylezl jsem i na Rysy. Teprve u Priečného sedla jsem potkal výbornou pacientku z Ostravy.

Večeřeli jsme potom oba zvlášť ve svých jídelnách. U stolu jsem se dozvěděl, že se konaly volby. Všichni uživatelé léčebné péče se museli odebrat společně do volební místnosti a při večeři se pak trumfovali, která jména z kandidátky NF si pamatovali: Kolomana, Fedora, Imricha, Jergoše, Gejzu… Volili kandidáty, které ani při nejlepší vůli nemohli znát.

Dnes mohou lidé u nás volit svobodně a po zralé úvaze. Jakou stranu však vybrat, když má každá nějakou chybu? Mezi špatnými je třeba zvolit tu nejlepší.

*********************

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.