Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996GLOSA: Babičky a budoucnost národa
Přečetl jsem si nedávno pozoruhodný článek o výzkumné práci americké antropoložky Kristen Hawkesové, která pojednávala o zajímavé otázce: jakou evoluční roli hraje fakt, že ženy o mnoho let přežívají věk své plodnosti, což je u jiných primátů jev dost vzácný. Výsledkem jejího výzkumu byla hypotéza, že díky babičkám a jejich pomoci s péčí o děti se matky mohou lépe a s vynaložením menší námahy věnovat novorozencům, což se pozitivně odráží i ve zdravotním stavu a úspěšnosti celé rodiny a lidské populace obecně.
Tato hypotéza se zdá skoro triviální tam, kde jsou v rodině dvě a více dětí. Výpomoc babičky po narození dalšího dítěte je neocenitelná a její absence bývá limitujícím faktorem porodnosti. Kde matka s takovou pomocí počítat nemůže ať pro vzdálenost bydliště, vysoký věk nebo jiný hendikep svých rodičů, sotva se odhodlá riskovat další přírůstek do rodiny. To je také jeden z důvodů trvale klesající porodnosti v průmyslových zemích. Dokud lidé žili na vesnici připoutáni k půdě, která je živila, bydlely často tři i čtyři generace pohromadě, nebo alespoň v jedné vesnici, takže výpomoc prarodičů byla po ruce a víceméně samozřejmá. Rostoucí mobilita a koncentrace obyvatelstva do měst tomuto rodinnému modelu nepřeje. Partneři uzavírají manželství mnohem častěji nejen „přes pole“, ale i přes hranice krajů a států. Jeden či druhý má pak k rodičům příliš daleko a babička s dědečkem se vídají s vnoučaty nanejvýš párkrát do roka. Maminka s novorozencem pak bývá víc odkázána sama na sebe, případně na jesle a školku.
Negativní dopad na porodnost má i skutečnost, že manželství a rodičovství se odkládá až na pozdější dobu, aby si mladé páry ještě mohly užít volnosti a vybudovat kariéru. Rodiče manželů ovšem mezitím také stárnou a sil jim ubývá, takže když se vnouče konečně narodí, s velkou pomocí prarodičů se zpravidla už počítat nedá, natož u druhého a dalších potomků. Opět důvod, proč další děti raději ani neplánovat.
Když oba faktory sečteme, o ostatních nemluvě, začíná být zřejmé, proč průměrný počet dětí v rodině je v Česku pouhých 1,4 místo reprodukčně potřebných nejméně 2,1 a proč průběžný důchodový systém nezadržitelně směřuje ke krachu. Babičky, v dobách bez antikoncepce nepostradatelné pilíře početné rodiny, přicházejí o svou nejdůležitější funkci a smysl života, děti pak o své po rodičích nejvýznamnější opory. Výsledný efekt je, že národ vymírá. Ve stínu kovidové pandemie se to může jevit jako věc druhořadá a neaktuální, ale statistika je neúprosná: národ svou bezdětností (no dobrá, tak tedy poddětností) směřuje k vyhynutí spolehlivěji, i když pomaleji, než nějakými pandemiemi.

PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: Těhotenství bylo bezproblémové, později měl malý Honzík epileptické záchvaty i 30krát denně
Šestiletý Honzík Hanuš se narodil s vrozenou vývojovou vadou pravé ruky. Když bylo malému půl roku, lékaři mu diagnostikovali opoždění...

Blatný tvrdil, že Česko vyšlo testování na covid na 25 miliard korun. Údaje budí rozpaky, smlouvy mluví totiž jinak
Při jednání s Merkelovou hrál hry na mobilu. Premiér spolkové země to pokládá za normální, kancléřku i urazil

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
