Historie demokracie je dlouhá a proměnlivá, obvykle je jen určitou fází ve vývoji lidské společnosti, a jako taková bývala nahrazována určitou formou vlád zúžených do jedné ruky, aby opět ta, za určitou dobu, opět byla vystřídána zase nějakou formou demokracie. Takové střídání se dá zjednodušeně vysvětlit vnitřními poměry, v nichž postupně převládnou negativní jevy v podobě extrémů, přílišné svobody na jedné straně, a její opak na druhé. Nicméně obě formy mají pro stabilitu státu a jeho občany různé výhody, ale i nevýhody, a nelze je apriori zamítnout.

Náš současný stav odpovídá tzv. parlamentní demokracii, která umožňuje, aby se ve vládnutí mohli občané střídat a rozhodování se dělo ve většinové podobě. Demokratická vláda může být dobrá, nebo špatná, pro občany snesitelná, nebo nesnesitelná a záleží jen na počtu těch či oněch. Soudě podle dnešního stavu v naší zemi, zdá se, že není taková, o jakou jsme v době jejího vzniku stáli, že je příliš „stranická“ a neuspokojuje nás proto, že vládci, které si jednou za čtyři roky zvolíme, se nechovají tak, jak třeba sami před volbami deklarovali, často nám neříkají pravdu, a chovají se tak, jako bychom tu byli jen proto, aby se oni mohli mít dobře. Bylo by třeba, pokud by se nám demokracie zase měla začít líbit, abychom ji decentralizovali tak, jak si ji upravili Švýcaři, a většinu rozhodování jsme si přesunuli do nižších pater státu, tj. na jednotlivé obce, okresy a kraje, blíž k občanům, a potlačili „stranickost“ na všech úrovních tak, aby i na členech vlády nebylo na první pohled vidět, za kterou stranu byli zvoleni, a mohli jsme mít oprávněný pocit, že jim jde o obecné blaho. Je mi jasné, že pro současné straníky, snad s výjimkou Pirátů, jsou tyto nápady spojené s představou sebezáhuby, a proto nepřijatelné. Nejspíš je to náš osud, že zůstaneme dějinami nepoučitelní a dovolíme, aby nás naše strany dál vedly po cestě, kterou se vydaly směrem k autokracii, podobně jako tomu je v řadě dalších nám blízkých států. Nakonec ani taková vyhlídka by nemusela být zkázonosná, pokud bychom dnes měli takového Baťu, byť by stát vedl jako svou firmu.

Autor je vysokoškolský profesor, jeden ze zakladatelů genetiky v lékařství.