Ministerstvo sociálních věcí přichází s antikoncepční nabídkou.
Přibývá Evropanů, kteří kvůli neplodnosti nemohou mít děti, i když by si je přáli. Přibývá takových, kteří vědí, že děti mít nechtějí. Nebo odkládají založení rodiny na neurčito, protože by to snížilo kvalitu jejich života. Stále více je taky těch, kteří se dětí nejrůznějším způsobem zbavují, když už je mají. Nebo těch, kteří zakládají jednopohlavní manželství bez možnosti přivádět na svět potomky.
Kolik je takových lidí, to se dá spočítat a tahle čísla by měla být na titulních stránkách evropských deníků - společně s fotografiemi afrických rodin, které v současné době přicházejí a připlouvají po tisících. Rodin s mnoha dětmi, protože v Africe nebo v Asii děti stále ještě něco znamenají.
Obávám se, že v Evropě znamenají děti stále méně, že v tomto ohledu je náš kontinent tak trochu inkontinentní.
Stát by měl pro své občany zajišťovat byrokratické procesy, bezpečí, dopravu, vzdělání a zdravotní péči. Měl by podporovat nejenom existující rodiny, ale také koncept rodiny jako takový. Protože rodina je základ státu a její podpora by tedy měla být základem koncepční státní politiky.
Jenže teď stát přichází s poměrně antikoncepční nabídkou – pokud nechcete děti, podpoříme vás.
Na jedné straně chceme rodinám vycházet vstříc, což je skvělé - otcovská dovolená, ošetřovatelské volno, mikrojesle, regulace ceny umělého oplodnění, ale na druhé straně chceme „náctiletým dívkám a chudým ženám“ aktivně nabízet účinné prostředky zabraňující otěhotnění.
Zdarma, což v našich podmínkách znamená, že o to budou mít zájem úplně všichni, asi jako o bebe sušenky při promoakci v metru.
V historii se mnohokrát stalo, že když nějaký úspěšný národ začal fyzicky stárnout a hodnotově slábnout, přišly jiné národy a to území zaplnily. Nebo přímo ovládly.
Nehrozí nám něco podobného?