Václav Klaus mě během svých dvou volebních období jako prezident přesvědčil, že máloco ponechá náhodě a že všechno má dobře promyšlené. Tuším, že nezištnost není jeho silná stránka a že v popředí jeho zájmu stojí on sám.

Z úst pana prezidenta, který šikovně dokáže poštvat každého proti každému, mně zní paradoxně jeho novoroční výzva k tomu, abychom táhli za jeden provaz a abychom se k sobě chovali vlídně a přátelsky.

Nejvíc mě ale překvapilo jeho nečekané a velmi efektní oznámení rozsáhlé amnestie.

A to nejen proto, že rozpad Československa se mně k vyhlášení amnestie nezdá úplně ta nejlepší příležitost, a nejen proto, že o ní – jak vyplynulo z tisku - nevěděli ani ti, kteří budou muset realizaci amnestie zajistit.

Nechci věřit teoriím, že šlo o to, aby byly osvobozené "velké ryby", jako je třeba soudce Jiří Berka či exnáměstek zlínské primátorky Martin Janečka a aktéři z kauzy investičního fondu TREND.

A tak se mořím otázkou, co z toho bude pan prezident mít, když vyhlásil tak velkou amnestii těsně před odchodem z prezidentského křesla? Napadá mi, že vzhledem k jeho zlomyslnosti ho těší, že vypálil rybník svému nástupci, který nebude mít prakticky koho amnestovat. Také si šikovně připravil téma, kvůli kterému ho možná budou novináři vyhledávat, i když už nebude sedět na Hradě.

Vytvoří si tak řadu příležitostí, jak mluvit do věcí veřejných a jak ovlivňovat politiku a dění v politických stranách. Tak to ostatně dělal i známý důchodce z Vysočiny, kterému se při objímání stromů povedlo rozkmotřit svoji rodnou stranu, na hádkách a mediálních přestřelkách vrcholných politiků slušně profitovat a dokonce si založit vlastní stranu.

To je asi i pro Václava Klause lákavá představa, a možná i proto již podpořil otevřeně Miloše Zemana jako kandidáta na svého nástupce.

Upřímně řečeno, představa, že se tihle dva staří ješitové zase dají dohromady na té nejvyšší úrovni, mi způsobuje tlak kolem žaludku a naskakují mi červené pupínky.