Národ netolerantních rasistů a xenofobů vybral na podporu uprchlíků z Ukrajiny částku blížící se dvěma miliardám korun. Lidé dávají k dispozici své domovy, zapojují se do dobrovolnické činnosti, spontánně vymýšlí volnočasové programy, aby těžce zkoušení Ukrajinci přišli alespoň na pár chvil na jiné myšlenky. Skvěle fungují centra pomoci, charitativní organizace, dokonce i vládní koalice, opozice a prezident jsou ve vzácné symbióze. Všichni se snaží pomáhat.

Ano, jsou to titíž Češi, co jsou v Bruselu s celým východním blokem za otloukánky a kdekdo si na ně otevírá ústa. Za nepřijetí kvót na uprchlíky, že se jim nelíbí Green Deal a že si z cest na dovolené v elektromobilech dělají legraci. Taky pořád neschválili tu Istanbulskou úmluvu a jak se nedávno zastávali toho fotbalisty Kúdely, to přeci také nebylo vůbec evropské.

Teď je zdánlivý klid, ale nebojte. Zase to přijde. Zase budeme netoletantní potížisté, kteří nechápou, jak se buduje ráj na zemi. S tím nic nenaděláme. Ale co můžeme udělat, je pamatovat si, jak se umíme v těžkých časech semknout a pomáhat druhým. Že máme našim přátelům v Evropě co nabídnout. Že máme být na co hrdí.

Ale kdo ví, třeba si sami připustíme, že ta málo oblíbená EU má něco do sebe, když jde o něco opravdu vážného. A možná také pár politiků v Bruselu napadne, že evropské společenství může docela hezky fungovat i bez nátlaku z centrály, diktující, co si máme myslet, která slova smíme používat a jaké nové hodnoty povinně vyznávat. Byla by to hezká představa. Už proto, že se vzájemně potřebujeme, a i když to tak občas nevypadá, máme shodné kořeny, které nás formovaly.